Aničko, prozraďte mi, jak je to dlouho, co jste naposledy stála na jevišti Slováckého divadla? Vybavuje se mi, že to mohlo být v Deníku Anne Frankové?

Ano. Hrála jsem Deník během prvního roku, kdy se mi Benjamínek narodil. Přesně si ale nepamatuji datum derniéry. Každopádně to bylo dopolední představení pro školy. Byla jsem mile překvapena, jak dobře na tohle poměrně náročné představení školáci reagovali.

Nyní Vás čeká nová role, Mary Sunshineová v muzikálu Chicago. Jak se těšíte?

Moc se těším. Je to super být zase součástí našeho pohodového „slováckého“ týmu. Hlavně jsem šťastná, že mi spadl velký kámen ze srdce. Bála jsem se, jak bude Beníček reagovat na nástup do školky a zatím to opravdu nemůže být lepší. Hopká tam dopoledne šťastně s úsměvem, a stejně tak vesele se odpoledne vrací. Tím pádem si zkoušky užívám, když vím, že je mu dobře.

Musím ale taky tvrdě pracovat na svém hlase. Role Mary Sunshineové je opravdu pěvecky velmi náročná. Většinou to zpívají operní zpěvačky nebo je role obsazována muži. Je to pro mě velká výzva.

Co Vy a muzikály? Máte je ráda? A který je Váš oblíbený?

Mám muzikály ráda moc. Taky mám tento obor vystudovaný na JAMU. Ráda zpívám i tančím. Ale jsem taky moc ráda, že ve Slováckém divadle se střídá muzikál s činohrou. To je pro herce úplně ideální možnost realizace. Můj nejoblíbenější muzikál je West Side Story Leonarda Bersteina.

Když jste měla od divadla pauzu, chyběl Vám ten divadelní “šrumec”? A jaký je to pocit, vracet se zase do plného provozu a na jeviště?

Moc jsem si nemohla dovolit pocit, že mi chybí „šrumec“. Měla jsem ho dostatek doma, se třemi dětmi. Manžel byl extrémně pracovně vytížený. Bylo to v tomto směru dost náročné. Navíc mě narození každého děťátka naplňuje obrovským štěstím. Vlastně mi v tomto období nechybí nic, krom spánku (úsměv).

Do plného provozu se zatím nevracím. Prodlužuji si mateřskou dovolenou až do čtyř let Benjamínka, a tím pádem budu hrát jenom Chicago.

Vy jste v angažmá ve Slováckém divadle už od roku 2001, což je velká spousta rolí, režisérů, zážitků. Na kterou inscenaci ráda vzpomínáte?

Je jich spousta. Opravdu těžko vybrat. Napadá mě teď Roxana, Lady Macbeth, Výstřely na Broadwayi. Olga a Ďábel na Malé scéně… Omlouvám se všem inscenacím, které jsem měla stejně ráda a teď si nemůžu vzpomenout.

Na závěr by mě zajímalo, jestli jste během mateřské dovolené měla čas chodit sledovat kolegy a jestli Vás to táhne do divadla i jako diváka?

Určitě. Viděla jsem skoro všechno, na některá představení se teprve chystám. Moc mě mrzí, že jsem nestihla inscenaci Kříž u potoka. Jinak jsem velmi vlídný divák, moc si užívám, když se můžu dívat na kolegy, které tak dobře znám.

Blanka Šmejdovcová