Herečka Petra Staňková: "Dětské publikum je super"

O Vánocích 26. prosince bude mít na Malé scéně českou premiéru pohádka Bílá velryba. Ta vznikla na motivy slavného románu Hermana Melvilla z roku 1851 a se souborem ji nastudoval režisér Michal Skočovský. Jednu z rolí ztvárňuje i herečka Petra Staňková, která prozradila, jaký je to pocit hrát mužskou postavu i na co se těší v následující divadelní sezóně.

Petro, řekni mi něco o Bílé velrybě. Novinku režiséra Michala Skočovského už jste měli s kolegy možnost hrát před publikem, přestože česká premiéra je až 26. prosince. Jak publikum pohádku přijalo a zaznamenala jsi nějaké divácké reakce?

Myslím, že je to pořádně akční a dobrodružná pohádka pro trochu starší děti nebo určitě pro ty, které mají pro strach uděláno. Kapitán lodi Achab je posedlý ulovením Bílé velryby alias Moby Dicka, okolo kterého kolují nejrůznější zvěsti a díky němuž přišel o nohu. Je roztomilé pozorovat děti, jak se s otevřenýma pusinkama drží za ruce a fandí nám, nebo se bojí. Když posádce nehrozí žádné nebezpečí jsou naopak spontánní, vykřikují, radí hlavnímu hrdinovi a mám pocit, že jdou s příběhem. Což je skvělé!

Ty v inscenaci spolu s kolegyní Terezou Hrabalovou hraješ mužskou postavu. Jaký je to pocit a už se ti někdy stalo, že by ses takto na jevišti „převtělila“ do muže?

Zatím je to moje "mužské" poprvé. Naštěstí to byla pohádka a nešlo tam tolik o to vykreslit co nejvěrohodněji muže, ale žít v těch situacích, které příběh přináší. Spíš jsem měla problém s tím samotným lovem velryb, protože mi jich bylo líto a nechtěla jsem je zabíjet. Podle mě Moby Dick vůbec není sám o sobě nebezpečný, nebezpečným ho udělá až člověk, který na něj útočí zbraněmi a on se pak musí bránit zase svými prostředky. 

Hrát pro převážně dětské publikum má svá specifika. Děti bývají hodně upřímné… Baví tě hrát v pohádkách?

Zatím je tohle moje druhá pohádka, kterou v životě hraju. První byla ve školce, kde jsem hrála Popelku a ostatní holčičky holoubky, takže mě pak všechny nenáviděly, protože jsem si s Petříčkem Jagošovým dávala jako jediná hudlana. Tady je to lepší, hrajeme všichni posádku na lodi a nemáme si co závidět. A dětské publikum je super, nenechají se jen tak obalamutit, musí všemu uvěřit a dávat jim to smysl. 

Vzpomeneš si, kterou pohádku jsi třeba měla ráda v dětství?

Miluju Šíleně smutnou princeznu, samozřejmě Tři oříšky pro Popelku a S čerty nejsou žerty. A mohla bych asi jmenovat dál, protože pohádky zbožňuju a těším se na vánoční čas doma s rodinou pod dekou a u pohádek.

Blíží se nový rok, se kterým odstartuje i nová divadelní sezóna. Na co se ty osobně nejvíc v příštím roce těšíš?

Já se vždycky těším tak nějak na všechno. Někdy mě láká samotný titul, jindy spolupráce s určitým režisérem. Teď jsme například začali s režisérem Lukášem Kopeckým připravovat Dva úplně nahé muže, a to se těším už teda moc až začneme hrát před diváky. Protože nás to moc baví a věřím, že to bude pecka!

Blanka Šmejdovcová