Kdy se uskutečnila první premiéra na Malé scéně? A kolik jich doposud bylo? Průřez historií MS

Na velkém jevišti dnes večer od 19.00 hodin uvádíme Lucernu pro předplatitelskou skupinu J. Malá scéna má na programu od dnešní 18. hodiny naši novinku pro tento prostor – hru Pohřešované. A právě prostoru Malé scény se v dnešním článku budeme věnovat. Dramaturgyně Iva Šulajová totiž připravila krátký průřez historií Malé scény Slováckého divadla…

Malá scéna SD je komorní prostor ležící naproti hlavní budovy SD (se vchodem z průchodu spojujícího Velehradskou třídu s Mariánským náměstím), sídlící v tzv. domě U Zeleného stromu nebo též zvaném „Herečáku“. Bývalá i stávající (a dosud jediná!) zkušebna SD zde už před pětatřiceti lety začala sloužit také jako jakýsi alternativní divadelní prostor. První premiéra se zde uskutečnila 27. 11. 1978 a byla to hra Seana O´Caseyho Velmi choulostivá situace v penzionu Beránek. Aktivita vzniklá tehdy zcela spontánně a nad rámec provozu hlavní scény (jejíž dramaturgie byla za normalizace ostře sledovaná) navázala na stejným motivem hnaného předchůdce této slovácké malé divadelní formy, totiž na Divadélko poezie – Ateliér, jež se zrodilo roku 1969 a jehož činnost byla ukončena na počátku sedmdesátých let. Od roku 1978 dosud byla a je Malá scéna spjata s mnoha uměleckými jmény: Igor Stránský, Vojtěch Vacke, Hugo Domes, Miloš Souček, Karel Hoffmann, Jaroslav Kyncl, Valtr Řehoř, Jana Šedová, Ladislav a Daniela Bambasovi, Ladislav a Mirka Kolářovi, Eva Pospíšilová, Milena Marcilisová, Přemysl Rut, Jan Růžička, Lubor Tokoš, Břetislav Rychlík, Bedřich Výtisk, Ladislav Pešek, David a Ivan Vackeovi, Robert Bellan a další. Bylo nastudováno již 56 inscenací. Od sezóny 2003–2004 je každoročně nově studovaná inscenace bonusovou součástí studentského předplatného a od roku 2010 mají podobný bonus – možnost navštívit premiérovou inscenaci MS s 25% slevou – i večerní předplatitelé.
V tomto komorním prostoru máme možnost rozvíjet tzv. „divadlo na blízko“. Je to prostor proměnlivý, dalo by se říci experimentální, prostor, v němž diváka vždy může něco nového překvapit: jednou sedí na jevišti, podruhé v aréně, potřetí za stolečkem u skleničky vína. Je to prostor pro takřka kontaktní herectví, divák má herce na dotek a cítí jejich energii, a naopak herci cítí a pracují s energií proudící z hlediště k nim; často je tak každá repríza naprosto jedinečná právě díky společné a blízké účasti jeviště s hledištěm.