Je to neuvěřitelné a málokteré inscenaci se tohle podaří – Rychlé šípy oslavily minulý týden 500. reprízu. Premiéra se konala před 19 lety! Jaká je tvá nejstarší vzpomínka na "Šípy"?

Ještě jsem byl na JAMU a slyšel jsem o nich. Po třech  letech v angažmá ve Slováckém divadle jsem pak měl přebírat roli Jarky Metelky po Mírovi Zavičárovi. Když jsem si je pak chtěl pro studium natočit kamerou na zájezdu v Kroměříži, málem mě pořadatelé vyhodili (směje se). No a pak už přišlo samotné slavnostní předání role na konci sezóny na hradě Buchlov. Bylo spojené se stříháním mých vlasů, které byly tenkrát dlouhé až po lopatky. První střih provedl sám Míra (úsměv).

Samozřejmě mě zajímají i vtipné historky ze zákulisí. Máš nějakou?

Je to klasika… Stodola, ve které přespáváme na výletě, se nám s přibývajícím věkem a kily stále více a více zmenšuje… Fakt už se tam nevlezeme, takže posíláme Jindru Hojera na hlídku… Pak jsou tu obvyklé výpadky textu, přebrebty. Například „Musíš nám pomoct proti Dlouhému Bidlu a jeho kočičí pračce“ místo „pracce“. Dalším zážitkem je, když zaskakuje Robert Bellan, ten má zase pocit, že všechny texty jsou jeho a říká tedy i naše… Když jsem přebíral Jarku Metelku, tak mě kluci taky trápili… Například při čtení dopisu na půdě mě tahali za chlupy na nohou nebo mě štípali… A to prostě nemůžete na jevišti přiznat… Vzpomínám i na reprízu, kterou jsme kompletně věnovali Davidovi Vaculíkovi, který měl, teď nevím, jestli ječné zrno či zánět spojivek. Padaly narážky jako „Proč na mě mrkáš? Mrkni na to! Chraň to jako oko v hlavě“ apod. Bylo toho dost… Asi nejvtipnější historku si pamatuji ještě z dob, kdy se Šípy hrály na hradě Buchlov… Tehdy přijela i má rodina z Valašska. A aby jim cesta dobře utíkala, vzali si na ni každý trochu valašské slivovičky… Při představení měli pocit, že dění na jevišti musí pořád nějak komentovat a radostně chválit… O pauze přišel Zdeněk Trčálek s tím, ať máme ohled, že v hledišti sedí i nějací postižení… To, že je to rodinka, jsem přiznal až v závěru, když nám poslali do zákulisí také litr slivovice…

Asi to nebude jednoduché, ale jaký moment, za tu dobu, co Rychlé šípy hraješ, je pro tebe ten NEJ?

Každý moment, kdy diváci vstřícně reagují, je hezký. Jsem například rád, že i některé fórky či vtipy, které jsem do inscenace přinesl i já, fungují. Pochopitelně spokojení diváci na konci představení… To je ta nejlepší odměna… No, a jestli musím říct i to negativní… Nemám rád scénu s kašnou. Dost dobře nedokážu vysvětlit, čím to je, ale cítím se v ní zvláštně nesvůj… A není to tím, že mě v ní Rychlonožka, když se mi chce pomstít za spadnutí do kašny, lehce depiluje na hrudi (úsměv).

S Rychlými šípy jsi procestoval republiku. Pro jaké publikum nejradši hraješ?

Každé publikum je jiné. S Šípy vycházíme často z diváků. Od jejich reakcí se odrážíme. Velmi rychle se dá pochytit, na které vtípky a fóry budou, či nebudou reagovat. A my se pak naladíme na stejnou vlnu a jdeme s nimi. To je paráda…Takže se nedá říct, pro koho hraji raději… Pochopitelně pro každého, kdo se přišel bavit, a tím pocitem se celý večer nechá i unášet a… baví se. Ale jestli se ptáš na otázku, která je spojená s cestováním, pak mám samozřejmě rád ty štace, kde na nás nejen vstřícně reagují na jevišti, ale rozmazlují  nás i v zákulisí… To je vždycky bezva.

Hrát tak dlouho jednu roli, to už je, předpokládám, naprostá rutina, i když u tebe je tento časový úsek o něco kratší než u ostatních, protože jsi do inscenace "naskočil" později, v roce 2008. Dokážeš si Rychlé šípy pořád užívat?

Nikdy to není rutina. Pokaždé je to trochu jiné. Někdy se pochopitelně moc nechce, ale to se na jevišti změní... Za sebe: Já si to užívám.

Co sis myslel, když se Rychlé šípy teprve začínaly hrát? Napadlo tě někdy, že vydrží v repertoáru bezmála dvacet let a co na to říkáš?

U zrodu jsem nebyl, ale překvapuje mě, že například v Uherském Hradišti jsou stále diváci (tedy ti, co chodí pravidelně do divadla), kteří Rychlé šípy ještě neviděli. Říkám si, že za tu dobu to přece už musel vidět každý.  Proč je o ně pořád takový zájem? Ale je fakt, že už nám vyrostla další generace (úsměv).

Jak si představuješ budoucnost této inscenace?

To je ve hvězdách… Z legrace kdysi zaznělo: 500 a dost! V nejlepším se má přestat… Ale dokud to bude bavit diváky a bude o Rychlé šípy zájem, bude to bavit i nás. Na druhou stranu musím přiznat, že občas koutkem oka pošilhávám po někom mladším, kdo by to vzal za mě. Vlastně nedokážu odhadnout, jestli jsou Šípy v našem podání ještě dost Rychlé… (směje se).

Blanka Šmejdovcová