Hana Hložková

Jelikož se ve Slováckém divadle objevily opět nové tváře, ať už vámi diváky viditelné, či spíše skryté v divadelním zákulisí, chceme vás prostřednictvím staronové rubriky Tvář Slováckého divadla s nimi seznámit. Sezóna už se pomalu chýlí ke konci a vy jste jistě zaznamenali, že pro vás několik inscenací připravila dramaturgyně, která nově doplnila právě tu druhou jmenovanou čili "za jevištěm" skrytou část uměleckého souboru. Její jméno je Hana Hložková a je absolventkou divadelní vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V divadle však není žádným nováčkem, neboť od roku 2002 spolupracovala v brněnském Divadle Husa na provázku, a to např. s tak výraznými režijními osobnostmi jako je Vladimír Morávek (projekt Dostojevského dramatizací Sto roků kobry - asistentka režie) a Jan Antonín Pitínský (Hvězdy nad Baltimore - Smrt a smích Vlasty Buriana - asistentka režie a dramaturgie). Zveme vás tedy na povídání o divadle "z druhé strany".

Kdyby se sjeli všichni dramaturgové z České republiky, složili by dohromady vesničku asi tak o stovce obyvatel. Jak vysvětluješ svou výlučnou profesi svým známým?
Někdy velmi zdlouhavě. Naštěstí už na to mám osvědčený postup. Musím vědět, jestli dotyčný člověk, tedy známý či člen rodinného klanu, má vůbec povědomí o chodu divadla. To je velmi důležité, protože pak buď zeširoka hovořím o divadle jako takovém, o lidech v něm apod., anebo už "pouze" o své práci. Moji "přednášku" se všichni snaží co nejrychleji pochopit, aby mě nemuseli poslouchat příliš dlouho. (smích)

Pro divadelníky začátečníky shrňme: dramaturg / yně je ten / ta, kdo v divadle připravuje tituly, které se budou hrát, stará se o vše kolem textu (překlad, úprava), o program a celkovou podobu díla včetně výslovnosti herců a mnoho dalších věcí. Ne všichni ale asi ví, že tvou nespornou zásluhou jsou i webové stránky divadla, o něž se staráš a kvůli kterým jsi pro herce "ta zlá", která z nich na potkání tahá nové informace a fotografie. Díky tobě jsou však skutečně velmi aktuální, a nese to své ovoce ve formě pochval od mnohých institucí i jednotlivců.
Náplň webových stránek SD je opravdu dobrá. A bude ještě lepší, když mi konečně všichni odevzdají veškeré profesní informace, a já je budu moci zpracovat do formy, kterou už lze vidět u 75% členů uměleckého souboru. (smích) Ale vážně. Obsahovou stránku většiny rubrik obstarávám já, ale třeba aktuality jsou doménou Josefa Kubáníka, a informace o vstupenkách a o hracím plánu má na starosti naše programové oddělení. Dále je nutné říci, že technicky stránky zabezpečuje Radoslav Benda. Možná si přátelé a fanoušci divadla povšimli, že jsme od letošní sezóny změnili grafiku - vychází z "hlavy", kterou vytvořila výtvarnice Eva Jiřikovská - a doufejme, že do konce sezóny už bude úplně celá hotová i s novými rubrikami apod. My všichni si přejeme, aby naše stránky dýchaly duší Slováckého divadla a byly plné nejen praktických informací.

Právě na tvé webové stránce se o tobě lze dočíst zajímavé věci, např. že ses k divadlu dostala přes "hrabošení" v archivech? Tak jak to tedy bylo - nehrála jsi náhodou sourozencům loutkové divadlo?
Nehrála. Já jsem se k divadlu dostala skrze spojení své divácké posedlosti se šmejděním v archivech. Studovala jsem archivnictví - odtud pramení smysl pro systematické třídění, pořádání a ukládání jak materiálů, tak informací (viz webové stránky), a potom divadelní vědu, která ve mně probudila touhu nebýt jen teoretikem, ale stát se i praktikem.

Teď ale občas hraješ. jaká je tvoje nejslavnější role?
Moje "nejslavnější" role na divadle byl Kiosk v Prsech Tiresiových. Byla to role první a doufám, že i poslední, protože při hraní šíleně trpím tím, že to ostatním zkazím. "Nejslavnější" role životní mě snad ještě čeká, a to doufám nebude role poslední. (smích)

Jak se přechází z archivu rovnou k Morávkovi či Pitínskému a jak se přechází z experimentální scény do repertoárového divadla?
Když se na to dívám zpětně, tak se přechází jednoduše. Nesmíte se bát zeptat se známého režiséra, jestli vás přijme do svého týmu, a pak už musíte mít "jenom" oči otevřené, uši nastražené a být neskutečně pohotový, pilný a spolehlivý. Ten druhý přechod je dosti podobný - musíte pochopit, v jaké instituci pracujete, pro jaké diváky hrajete, mít svou práci rád a dělat ji naplno a dobře.

Co se vůbec musí přihodit, že brněnská rodačka a patriotka přijme angažmá v UH? Pozoruješ rozdíl ve slováckém a brněnském patriotismu?
V Divadle Husa na provázku jsem neměla takovou pracovní smlouvu, která by mi zajišťovala existenci. O SD jsem věděla, že se tam dělá dobré divadlo. Navíc cesta do Uherského Hradiště z Brna trvá nejvíce hodinu a půl a divadlo mi nabídlo i ubytování, takže nebylo co řešit. Rozdíl v patriotismu nepozoruji, každý je pyšný na své město, myslím, že občané Uherského Hradiště obzvlášť. (smích)

Myslíš si, že lze dělat divadlo a žít normální život, nebo je to: buď, anebo?
Je možné dělat divadlo a žít normální život pouze v tom případě, že máte velmi dobré rodinné zázemí, které ví, co vaše práce obnáší, a akceptuje to.

Ve SD jsi zatím podepsána pod dvěma naprosto rozdílnými kusy: inscenací pro děti Pohádka do dlaně a komedií o "světle dohasínajících ramp" čili o stáří Vstupte! Máš sama taky tak široký rozptyl?
Mám ráda různorodost. Je mi jedno, jestli jde o pohádku pro děti, klasickou tragédii nebo o muzikál. Důležité je to, aby text nebyl hloupý a byl hratelný.

Tvůj nejnovější opus bude již za chvíli Maryša bratrů Mrštíků - klasika, kterou každý zná, ale kterou málokdo skutečně četl. Myslíš si, že má i po sto letech divákům co říci?
Samozřejmě. Proto Maryšu hrajeme. Není to zastaralá hra, která patří jen do čítanek, ze kterých si každý pamatuje jen to, že si má dávat pozor, jestli kupuje kafe "od Žida" nebo "ze Spolku". Pojednává o společenství, ve kterém je majetek na hodnotovém žebříčku výše než vzájemné vztahy, a tím je stále aktuální.

Jakou dramatiku máš ráda, co bys ráda ve SD viděla a jaké další spolupráce tě čekají?
Mám ráda současnou německou dramatiku - Turriniho, Schwaba, Strausse, a Nora Fosseho, protože skrze minimalistický jazyk hovoří o závažných lidských problémech. Tento typ dramatiky je navíc hozenou rukavicí pro každého invenčního režiséra, který díky "úspornosti" textu může pracovat s originálním výkladem a jevištní realizací. V SD mě pravděpodobně čeká práce na nějaké pěkné pohádce, na klasickém dramatu z první poloviny 20. století a na Malé scéně chceme připravit vtipnou komorní hru.

Prý také lozíš po skalách a skáčeš s padákem. vyrovnáváš adrenalinem "poklid" divadelního života, nebo je to naopak trénink na dosti dlouhou trať, kterou divadelní dramaturgie je?
Letos jsem na skále bohužel nebyla ani jednou, naštěstí jsme si lezení s kolegyní (dramaturgyní Divadla v 7 a půl) vynahradily na umělé stěně. S padákem jsem samostatně seskočila jenom dvakrát, a protože mi propadl průkaz a z časových důvodů bych se nemohla stát členem Aeroklubu, tak to vypadá, že si v brzké době jen tak z letadla nevyskočím. Tyhle aktivity pro mě nemají punc adrenalinového zážitku. Lozit jsem začala kvůli tomu, abych se nebála dívat z výšek, a seskakovala jsem proto, že jsem velmi toužila zažít pobyt ve vzduchu - let, kochání se pohledem na krajinu apod. Díky těmto touhám jsem však získala daleko víc. Lezení se pro mě stalo nezbytným, protože díky němu jsem se naučila koncentrovat a relaxovat. Navíc mě lidsky i profesně obohatilo - naučilo mě upnout se na cíl, vytrvale a rozmyslně stoupat vzhůru, pravidelně a poctivě cvičit, překonávat sebe sama a vnímat svoje okolí. Lezení není jen sport, pro mě je to způsob myšlení.

A jelikož se blíží divadelní prázdniny, neodpustím si klasickou otázku: jaký je tvůj recept na ideálně strávenou dovolenou?
Chození po horách, cykloturistika, ale i potápění v moři.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně šťastně dobytých dramaturgických vrcholů.
Iva Šulajová

(Převzato ze Zpravodaje Uherského Hradiště - Červen 2005)