Jakub Maceček

Z pohádky do pohádky aneb O režisérovi, který "rád zpívá po nocích".

Milí čtenáři, tradiční prosincovou premiérou Slováckého divadla je pohádka, a tak vás asi nepřekvapí, že dnešním "Hostem Slováckého divadla" bude režisér, který letošní pohádkovou premiéru na druhý svátek vánoční připravuje. Jmenuje se Jakub Maceček a přestože ve SD hostuje poprvé, v divadelní branži není žádným nováčkem. Na brněnské JAMU začal nejprve studovat obor činoherní herectví, ale brzo přestoupil na činoherní režii. Mezi jeho studentské režie ve Studiu Marta patří např. Budovatelé říše a Pěna dní od Borise Viana či inscenace původní české hry Romana Sikory s názvem Smetení Antigony. Po absolutoriu hostoval v různých divadlech takřka po celé České republice např. Národní divadlo Brno (Odile, Adam Geist), Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (Tři muži ve člunu), Městské divadlo Zlín (Lumpacivagabundus), Divadelní společnost Petra Bezruče v Ostravě (Strašidlo Cantervillské), Černé divadlo Praha (Milovat k smrti), Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích (Sedmero krkavců), Divadlo Mandragora ve Zlíně (Krysa, Hořké slzy Petry Kantové). V současné době je na volné noze a žije v Ostravě.

Cesty k divadlu bývají někdy velmi "přímé" a někdy dost "klikaté". Toužil jsi odjakživa stát se hercem nebo režisérem? Jak jsi se do divadelního prostředí dostal?
Díky nabídce, kterou uskutečnilo ředitelství gymnázia, na které jsem chodil - totiž, že třída, která se zúčastní divadelního festivalu soukromých škol, bude mít týden volna. Pro mě a spolužačku Hanu Kačorovou to byla taková motivace, že jsme společně napsali hru, odjeli s celou třídou na festival, teprve tam to nazkoušeli, a nakonec ještě získali jednu z hlavních cen. Po této zkušenosti jsem si řekl, že dělat divadlo je pohoda, dal jsem si přihlášku na herectví a oni mě vzali.

Na JAMU jsi původně studoval herectví, později jsi se zaměřil na režii. Daří se ti v divadle nebo i v životě zúročit herecké zkušenosti?
Ano, zahrál jsem si v Četnických humoreskách. (smích) V životě je vlastně každý herec a své zkušenosti zúročuje hlavně v momentech, kdy ví, že by mu příliš velká přímost mohla uškodit. Doufám, že to teď nebude vypadat, že jsem lhář.

Z jakého důvodu jsi přešel k režii? Nebavilo tě hrát?
Nejsem dobrý herec - tedy asi ani lhář. K režii jsem přešel, protože je jednoznačně mnohem svobodnější než herectví.

V brněnském Divadle Polárka jsi režíroval Bajaju, Kašpárkův výlet do 30. století, v rámci kočovného studentského divadla "Rodina Kaloušova" zase Princeznu a draka či Kašpárka lhářem atd. Pohádky máš evidentně rád, ale přesto se zeptám, jestli někdy nemíváš z jejich inscenování strach?
Ani ne. Pohádek jsem dělal hodně a vzhledem k tomu, že jsem velmi infantilní - mám rozsáhlou sbírku mluvených pohádek na CD - a pravidelně u pohádek usínám, tak jsem ve svém živlu.

Neznamená to, že u inscenování spíš?!
Ne. Myslel jsem to jinak. Pohádky mají být vlastně zárukou toho, že dítě při nich v klidu usne, takže je to dobře, když u nich i já spím. Doporučuji to všem vystresovaným a frustrovaným lidem, protože to je výborná meditace, která skvěle vyčistí hlavu. Jediné negativum je bohužel fakt, že ne vždy pohádku vyslechnete až do konce.

Říká se, že pohádky jsou pro tvůrce náročnou prací, protože dětský divák dává své nadšení nebo odmítnutí najevo bez skrupulí ihned a hlasitě. Máš už vyzkoušené, co na dětského diváka vždy "zabere", při čem se na jevišti nenudí?
Moje zkušenost je taková, že u jakékoliv pohádky se dětské publikum nejvíc směje při (leckdy i nechtěné) situační komice tzn. když někdo vrazí hlavou do portálu, když si někdo prdne a když zakopne...

A co by měla splňovat práce na pohádce pro její tvůrce?
Jakákoliv práce, aby člověka uspokojovala, musí být pro jejího tvůrce zábavná. Jinak je to opruz.

V SD připravuješ inscenaci Vojtěcha Vackeho Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky. Na co se může dětské publikum a jeho doprovod těšit? Půjde o pohádku klasickou nebo moderní?
Je to sice současná pohádka, ale publikum se v ní setká s klasickými pohádkovými postavami. Může se tedy těšit na vše, co k pořádné pohádce patří, tedy na tři krásné princezny, popletené a vtipné loupežníky, pasáčka vepřů, krále a samozřejmě na velkou dávku humoru, který ocení nejen děti. Např. vrážení hlavou do portálu atd. (smích)

Člověk má často pohádky spojené jen se svým dětstvím, někomu však prostoupí i do dospělosti, je to i tvůj případ?
Ano. Dodnes toužím po kouzelném prstenu, létajícím kufru a cestovním plášti. Na výletech to také u každé skály zkouším s formulí: "Sezame, otevři se!"

Poházíš z Ostravy, studoval jsi v Brně a teď režíruješ po všech koutech republiky. Nemáš někdy chuť usadit se v jednom angažmá?
Až mi nabídnou být šéfem Divadla Na zábradlí, tak se rád usadím. (smích)

Ve Slováckém divadle hostuješ sice poprvé, ale jeho soubor ti není neznámý. Prozraď čtenářům něco o svém vztahu k našemu divadlu.
Mám tu spoustu přátel ze školy např. spolužáky z hereckého ročníku Ažku Kynclovou a Tomáše Šulaje, Míra Zavičár absolvoval v mé inscenaci Budovatelé říše atd. Většinu ostatních znám z mých častých návštěv různých představení a samozřejmě i z divadelního klubu.

Co ty a Uherské Hradiště?
V Uherském Hradišti znám divadlo a divadelní klub. Na obou místech se mi líbí a doufám, že se během zkoušení lépe seznámím i s městem a místní vinařskou tradicí, protože rád zpívám po nocích. Proto na mě, prosím, nevolejte městkou policii. (smích)

Za pohádkově humorný rozhovor děkuje
Hana Hložková

(Převzato ze Zpravodaje Uherského Hradiště - Prosinec 2005)