Tereza Novotná-Mikšíková

O začátcích a návratech Terezy Novotné-Mikšíkové.

Milí čtenáři, únorovou "tváří SD" bude herečka, která na prknech uherskohradišťského divadla začínala, poté odešla nabírat zkušenosti do divadla olomouckého, a v minulé sezóně se vrátila zpět. Tereza Novotná-Mikšíková tedy novou tváří současného souboru je i není. Drobnou sympatickou brunetku si diváci SD určitě budou pamatovat z rolí křehkých, avšak energických dívek a žen, jakou byla např. Julie v  Romeovi a Julii, Lísa Doolittlová v My Fair Lady, Kuzněcovová v Kvadratuře kruhu, Klárinka ve Sluhovi dvou pánů nebo např. titulní role v pohádce Malá mořská víla. V současné době ji na jevišti můžete vidět nejen jakožto rozverné pohádkové bytosti v inscenacích Pohádka do dlaně a Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky, ale i jako Vážku z Lišky Bystroušky, Joanie v Donaha!, Rozáru v Maryše a Jenny ze Žebrácké opery.

Vzhledem k tvému rodinnému zázemí (otec Terezy je známý cyklista Jiří Mikšík pozn. aut.) by člověk předpokládal, že se budeš věnovat sportu. Co tě přivedlo k divadlu?
Myslím, že se to od nás dcer opravdu trochu očekávalo. Já jsem to vzala přes sportovní gymnastiku k moderní, a poté, co babička nevydržela trápení mého těla a duše, jsem byla odhalena jako velký talent na sportovní střelbu. Tohle směřování ale stále nebylo to přesné, cosi mi pořád scházelo - cosi, co jsem nacházela několik let při tanci a zpěvu ve folklórním souboru a dramatickém kroužku. Holt jsem chtěla dostat ze sebe ven jakýsi přetlak! V osmé třídě jsem doma jen oznámila své rozhodnutí, zkusit přijímací zkoušky na konzervatoř. A oznámení o přijetí potvrdilo maminčina slova, kterými provázela celé moje dětství: "To bude komediant!".

Nabídku ze Slováckého divadla jsi dostala už v pátém ročníku konzervatoře. Jaké to bylo odejít z rodného Brna do Uherského Hradiště, žít docela specifický herecký život a ještě k tomu na herecké ubytovně? Vzpomínáš někdy na své začátky?
Na toto období vzpomínám tolik a ráda a často. Bylo plné všeho, a bylo i přes občasné nárazy do "zdi" krásné, fakt!

Ztvárnila jsi zde několik významných činoherních rolí, kromě výše zmíněné Julie, také např. Lottu v Utrpení mladého Werthera nebo Ariel v Sexu noci svatojánské. Pěvecky a tanečně jsi se představila v My Fair Lady, Šumaři na svatbě nebo v Pokrevních bratrech. Směřovala jsi k muzikálu už během studií nebo to byl "výsledek" tvého působení v SD?
Poprvé jsem se setkala s jakousi formou muzikálu už na konzervatoři, protože jedním z maturitních představení bylo Starci na chmelu, kde jsem ztvárnila Hanku. Poté jsem uspěla v konkurzu na muzikál West Side Story, který měl být uváděn v Praze na Výstavišti, ale nebyl. Tak jsem si tady - a to s radostí - počkala na Lízu a Lindu.

V roce 2001 jsi přijala angažmá v Moravském divadle Olomouc. Přestalo se ti snad v Hradišti líbit?
To rozhodně ne, jen jsem zatoužila vyrazit do "světa". Zatoužila jsem poznat ještě víc.

Mimo hlavní olomoucké divadelní scény jsi také účinkovala v experimentálním Studiu Hořící žirafy. Co na divadle preferuješ - klasické pojetí, experimenty, hudební žánry nebo máš ráda spíše různorodost?
Jelikož jsem "váha", víc než různorodost je pro mě důležitá rovnováha v repertoáru, takže vlastně ta různorodost, ale v rovnováze. Chápete, ne? (smích)

V sezóně 2004 / 2005 jsi se opět objevila v souboru SD. Tvoje angažmá však s sebou neslo mimo herectví také povinnost inspicientskou. Jaký to byl pro tebe návrat po stránce profesní, ale také lidské?
Vracet se k přátelům, to byl ten návrat lidský, který mně a mému muži udělal dobře, a který byl dobrou náplastí na občas nepříjemné profesní chvíle.

Je možné, že tě v současné době bude víc znát publikum dětské, před které jsi předstoupila ve dvou výjimečných rolích - jako rozpustilá vločka Anežka II. a nejnověji jako hubatá a odvážná princezna Katka. Jaký je tvůj vztah k pohádkám? Hraješ v nich ráda?
Jo, ráda, protože si v nich umožním v sobě probudit zase kus dítěte. A hlavně, v Pohádce do dlaně a v Princeznách a loupežnících jsem konečně využila před zrcadlem natrénované grimasy, gesta, fórky a výroky svého synovce a brášky - a věřte, že je z čeho čerpat! (smích)

Kromě "pohádkových postav" tě diváci mohou vidět i v jiných rolích. Která z nich ti přirostla k srdci nejvíc a proč?
Teď v sobě nejvíc chovám Rozáru z Maryši, a to kvůli tomu malému prostoru, který jí Mrštíkové poskytli, a ve kterém se ji snažím najít "celou", a Jenny z Žebrácké opery, která mě provokuje (svými těžkými pěveckými party) a které se bojím (kvůli složitým textům v nich).

Při zkoušení Lišky Bystroušky jsi se dobrovolně, avšak nečekaně, stala majitelkou psa, kterého jsi záměrně pokřtila jménem Lapák. Dopřáváš svému "divadelnímu dítěti" dostatek času v přírodě? Jak se mu - tobě líbí v Uherském Hradišti a okolí? Nehodláte tu zapustit kořeny?
Myslím, že celou touto otázkou míříš k jednomu. ke koupi domku, jehož pozemek poskytl našemu psovi dostatečný prostor pro výběh a nám pokus o zapuštění kořenů. Z čehož vyplývá, že se nám tu líbí a to hodně!

Prozraď čtenářům, co tě v nejbližší době čeká, a to nejen na divadelních prknech?
Pokud ještě sníh vydrží, tak nějaký ten výlet na běžkách, které jsem včera po dlouhé době znovu okusila a bylo to chutné, a na prknech SD? Já už to vím a vy se nechte překvapit.

Za milý rozhovor děkuje
Hana Hložková

(Převzato ze Zpravodaje Uherského Hradiště - Únor 2006)