Herci: Starosta málem smíchy vypadl z lóže

Herci Slováckého divadla si z Festivalu smíchu v Pardubicích přivezli prestižní titul Komedie diváků. Udělilo jim jej nadšené pardubické publikum poté, co zhlédlo komedii režiséra Roberta Bellana 1+2=6. Po návratu z města perníku jsme přistihli představitele hlavních rolí Josefa Kubáníka a Zdeňka Trčálka u zajímavého rozhovoru. Jeho část vám teď přinášíme.

Text uveřejnil 12. března Slovácký deník

Josef Kubáník: Vzpomínáš si, co jsme si říkali před premiérou komedie 1+2=6? Měli jsme strach, že se diváci nebudou smát. Co říkáš ohlasům teď?

Zdeněk Trčálek: Omyl, ty ses bál, že se nebudou smát tobě. Jinak všem bylo jasné, že ta hra je výborná a vtipná. Už ta zápletka - taxikář má dvě manželky a dělá všechno proto, aby se na to nepřišlo.

JK: No jo, to se ti líbilo, že? Žádná komedie - tys chtěl mít dvě manželky.

ZT: Záleží na tom, kdo by to byl. Kdyby jednou byla Tereza Novotná a druhou Jitka Josková, jak je to v naší hře, tak bych asi váhal. (smích) Ani jsme se nebavili o tom, jak se ti líbilo v Pardubicích na Festivalu smíchu. Zmizels nějak dřív.

JK: Jo, měl jsem autogramiádu, víš? Tebe tam ale nechtěli. Jak se mi tam líbilo? To se shodneme, ne? Sice jsme všichni věděli, že jedeme na Festival smíchu a diváci se asi budou bavit, ale takové ohlasy - to bylo pro všechny překvapení. Víš to, že nějaká paní uvaděčka, když slyšela za dveřmi ve foyer ty salvy smíchu, že se šla podívat.

ZT: Já jsem si jí všiml. Přišla právě ve chvíli, kdy jsem říkal ten fór o taxíku. Takže ty salvy patřily mně.

JK: Hahaha. Tebe to z těch Pardubic pořád ještě nepřešlo, co? Pořád ti je do smíchu.

ZT: To víš, cenu kritiků jsme sice nedostali, ale cena Komedie diváků... Pamatuješ si, co nám napsala v sms Irenka Vacková, když se tu zprávu dozvěděla? Cituji (hledá ve svém mobilu) "Aprospos, co je na Festivalu smichu dulezitejsiho a cennejsiho, nez cena divaku! Jeste jednou gratuluji."

JK: Jo, takových sms nám přišlo víc, bylo to od všech moc hezké. Byls s náma u toho, když jsme stáli na rautu s Ondrou Brzobohatým?

ZT: Ne, já jsem přijímal poklony od nějakého náměstka ministra kultury. 

JK: Aha. Tak k nám přišel mladík z nějakého rádia, že by chtěl s Ondřejem udělat rozhovor. Tak jsem hocha lehce upozornil, že Ondra je z té společnosti jediný, kdo v tom nehrál.

ZT: No jo, tys chtěl, aby dělali rozhovor s tebou, že?

JK: Jo, ale mám smůlu, protože pak mě nikdo v civilu nepozná. Mám při představení pleš, vypadám celkově sešle a nikoho pak nenapadne, že jsem to já. Ale to se při hostování mimo Hradiště může stát. Jirka Hejcman, který hraje policajta to měl horší i doma. Skončila premiéra a přišel za ním kamarád a říkal - "To jsem se nasmál. Škoda, žes v tom nehrál, určitě by se pro tebe nějaká role našla."

ZT: Protože Jirka má na sobě baloňák, blonďatou paruku, kotlety a brýle. Vypadá jako z nepovedené detektivky z NDR.

JK: Kostýmy se Šárce Bellanové moc povedly. Hlavně ta proměna po dvaceti letech, která diváky překvapí po přestávce. Dovedeš si představit, že tak budeš opravdu vypadat?

ZT: Že budu mít nadváhu a prošedivělé vlasy? Ne, to si představit nedovedu, já budu stále fešák.

JK: No jo, vlastně, já jsem zapomněl. Takový náš hradišťský Savan Tofi. Co tě v Pardubicích nejvíc pobavilo?

ZT: Asi záchvaty smíchu starosty Karáska, který nás přišel podpořit. Seděl v čestné lóži u jeviště a smál se tak, že jsem se chvilkami bál, že z ní vypadne. Co potěšilo tebe?

JK: Že jsem dostal nabídku na televizní pořad.

ZT: Ty? Tak jedině Chcete mě.

JK: Ne, vážně. Přišla za mnou na rautu paní z televize, že jsem se jí tak líbil, bych měl mít vlastní pořad. Tak jsem řekl, že to beru, ať mi dá na sebe nějaký kontakt. A ona řekla jistě, nejdřív si skočím pro šunku a už jsem ji v životě neviděl.

ZT: Protože se zdržela u mě a ten pořad jsme dohodli spolu, víš? (smích)

JK: Já jsem si to myslel. Pozveš si mě jako hosta?

ZT: Nikdy.

JK: Protože se bojíš, že bych byl vtipnější než ty.

ZT: Tak schválně - sázka. Kdo bude mít při další repríze 1+2=6 víc potlesků a smíchů, ten dostane od toho druhého sedmičku vína.

JK: Beru. Piju ryzlink vlašský.

Pohled do zákulisí 1+2=6 aneb co diváci nevidí:

1. komedie se připravovala 7 týdnů
2. herci se museli naučit téměř 130 stran textu
3. autorka kostýmů Šárka Bellanová musela vymyslet způsob, jak nechat herce po přestávce zestárnout o 15 let
4. až do posledního dne před premiérou nebylo jasné, jakou barvu bude mít scéna
5. úvodní a finálovou skladbu nazpíval autor hudby Ondřej Brzobohatý
6. rekvizitářka Jana Mikulíková chystá pravidelně na každé představení přes 150 rekvizit
7. komedie má za sebou 29 vyprodaných repríz
8. 1+2=6 viděli diváci v Uherském Hradišti, ve Zlíně, v Kroměříži a v Pardubicích
9. Starosta Uherského Hradiště Libor Karásek přijel osobně herce na Festival smíchu podpořit - byl jediným starostou ze všech pozvaných, který tak dal najevo, jak mu na divadelnících záleží.