Vůbec první akcí, kterou velká část hereckého souboru ještě před zahájením nové divadelní sezóny 2011/2012 společně podnikla, byl motivační výlet k zahájení přípravy nové inscenace – šestého titulu letošního kalendářního předplatného, s názvem Denní dům, noční dům. Jedná se o dramatizaci stejnojmenného románu přední současné polské autorky Olgy Tokarczuk, kterou pro Slovácké divadlo připravila básnířka, spisovatelka, překladatelka a odbornice na polskou literaturu Renata Putzlacher.
Divadelní autobus vyrazil v časných ranních hodinách 22. srpna směr Broumov a poté dál na sever, za hranice do Polska,  do oblasti zvané Kladsko. Před válkou toto území patřilo Německu a žila na něm česká menšina. Na konci války území Kladska obsadila sovětská Rudá armáda a předala jej do správy Polsku. O toto území probíhal česko-polský pohraniční spor, který ukončila až smlouva o vzájemných hranicích v roce 1958, v níž Kladsko připadlo Polsku. Posunutí polských hranic na západ mělo být odškodněním za ztrátu polských východních území odstoupených Sovětskému svazu. Obyvatelé z těchto východních oblastí se tedy stěhovali na západ, do Kladska, zatímco tamní německé obyvatelstvo čekal poválečný odsun. Než se tak stalo, bydlely často rodiny obou územně i mentálně vzdálených etnik pohromadě v jednom domě. Osudy jednotlivých lidí, architektura, mentalita a způsob života, to vše zde jako tajemná pečeť kraje trvá stále, až do dnešních dní.
Román Denní dům, noční dům je jakousi fiktivní kronikou tohoto místa. Setkáme se v něm s příběhy lidí několika generací, lidí vytržených ze svých kořenů, lidí násilně „přesazovaných“ a hledajících svůj pravý domov – ten správný dům ve smyslu hmotném, i „dům uvnitř sebe sama“.
Divadelníci byli dychtiví nasát něco ze zdejší multikulturní atmosféry. Ať už proto, že coby Moravští Slováci jsou na rozdíl od našich hrdinů pevně spjatí se svou rodnou „hroudou“, nebo naopak proto, že do Slováckého divadla připutovali z různých koutů země, tudíž se i jich téma nově zapuštěných kořenů bytostně týká.
První zastávka byla v malé vesničce či spíše osadě Krajanów (její románový název zní Pietno), v místě, kde autorka Olga Tokarczuk po nějaký čas žila se svou rodinou jakožto příslušnice již třetí poválečné generace a kde sbírala materiál pro svůj z velké části autobiografický román.

Další kroky divadelních hledačů atmosfér vedly do okresního města Nowa Ruda, kde mimo jiné navštívili slavný Bar mleczny, v němž poobědvali skvělé speciality polské domácí kuchyně a v němž při objednávání zažili spoustu legrace a přišli také k nejednomu poznání (např. že „pierogi s jagodami“ jsou ve skutečnosti borůvkové). 

Hlavně ale divadelníci zjistili, jak vypadá městečko, v němž žijí nebo do nějž pravidelně přijíždějí hlavní postavy románu i naší budoucí divadelní inscenace.
Divadelní „pouť“ Kladskem vyvrcholila na slavném poutním místě, ve Vambeřicích, vesničce s nádhernou barokní bazilikou minor, zasvěcenou Matce Boží, a  s křížovou cestou čítající asi 100 kaplí, kapliček a 12 bran, díky níž se jí přezdívá Slezský Jeruzalém. Také sem zavítají i postavy naší budoucí inscenace.

Po celou dobu divadelníky provázeli výteční a nesmírně poučení průvodci: autorka dramatizace Renata Putzlacher a divadelní režisér, a taktéž režisér televizních Šumných měst, Radovan Lipus.

Teď už se všichni zúčastnění těší na světovou premiéru inscenace 12. listopadu, na níž snad přivítáme samu autorku díla Olgu Tokarczuk.

„Všichni máme dva domy – jeden konkrétní, umístěný v čase a prostoru; druhý – nekonečný, bez adresy. A v obou žijeme současně. Pamatuj si – jestli najdeš svoje místo – budeš nesmrtelná.“ Olga Tokarczuk

Další fotografie z výletu najdete na: http://www.slovackedivadlo.cz/inscenace/denni-dum-nocni-dum-0

-iš-