Překlad:     Jaroslav Kořán

Úprava:      Šimon Dominik, Ondřej Novák

Hrát divadlo je v podstatě řehole. Při každém nástupu na jeviště trefit ty správné dveře (nebo přinejmenším nezaspat v šatně). Pamatovat si, ve které scéně je třeba odejít z jeviště s novinami a talíř sardinek nechat na stolku, a kdy je to zase naopak. A do toho se vám pod nohy pletou zmatení herečtí kolegové a z hlediště vás komanduje cholerický režisér. Michael Frayn ve své výtečné komedii Bez rouchaobrací optiku a ukazuje, co se při zkoušení a reprízování divadelní inscenace děje za scénou. Všechno se samozřejmě komplikuje víc a víc: hroutí se dekorace i soukromé životy, herci se ztrácejí v textu i v zákulisí, vůle vše dohrát ochabuje. Naplnit představy režiséra je někdy zkrátka nad lidské síly a dovést inscenaci k premiéře, reprízu k začátku a derniéru ke konci se někdy může rovnat malému zázraku. Ale už jste někdy zažili, že by se představení nedohrálo? Komedii, v níž není chvíle na oddech, zrežíroval Šimon Dominik.

FOTOGALERIE:    Zahajovací zkouška