Kdo je autorem románu?
Cybercomics je jedno z vrcholných prozaických děl Egona Bondyho (1930-2007), otce českého undergroundu, literárního bohéma, básníka a filozofa, jednoho z nejnadanějších a nejpozoruhodnějších českých intelektuálů, pro něhož platí nejlépe charakteristika: „nejsvobodnější ze všech svobodných. Není náhodou, že se záhy po roce 1948 ocitnul na soupisu zakázaných autorů, ale příznačně nebyl dostatečně uznán ani novým „demokratickým“ režimem po roce 1989, na němž viděl – dříve než mnozí jiní – řadu vad a nedokonalostí, jež kritizoval velmi otevřeně a nekompromisně, načež se po rozpadu federativního Československa na protest odstěhoval do Bratislavy, kde také dožil.
Bondyho román, jehož dramatizaci pro naše divadlo vytvořil známý dramatik Roman Sikora, s jehož autorským rukopisem se slovácké publikum setkává poprvé, je trochu parodickým příspěvkem do nejnovějšího žánru vědecko-fantastické literatury (přesněji řečeno subžánru cyberpunkové literatury). Děj odehrávající se v blízké budoucnosti - přesněji roku 2046 - nás zavede mezi profesionální hackery (softwarové specialisty, kteří se živí pronikáním do počítačových programů a do virtuálního světa - „cyberprostoru“).
O čem román vypráví?
Hlavní hrdinka Vera, česká černoška žijící v Praze, je pro tuto práci najata jakousi zprvu blíže neurčenou opoziční komunitou (anebo samotnou Mafií, která v té době vládne nad Evropu a částí západního světa?). Leč, tento vynikající „kšeft“ se záhy stává i jejím životním osudem. Vera proniká do systému globálních mafiánských hráčů a rozluští kód, jenž ji přivede ke zprávě o připravované genocidě části lidstva. Ta má totiž – jak praví plán - nejbohatší vrstvě zajistit definitivní velmocenské postavení. Vera se však záhy ocitá v jejich „hledáčku“ a nezbývá jí, než prožít zbytek života na útěku. Její vlastní románový život je tak postupným vhledem do světa globální mafie, do světa, v němž definitivně zvítězily peníze i absolutní moc, a kde lidská existence znamená jen to, co určí ti nejmocnější. Tedy nic. Přitom poznává ilegální „disidetskou“ komunitu pokoušející se genocidě zabránit, seznamuje se s pozoruhodnými vzdělanými lidmi, kteří ještě věří v humanismus a demokracii a postupně v sobě objevuje dosud neznámou Veru.
Antiutopický pohled Egona Bondyho na soudobý globální hospodářsko-politický systém je útočně sarkastický, je líčen bez iluzí a v temných barvách... Je současně výsměchem ideologii „volného trhu bez přívlastků“, logickým domyšlením toho, co se může stát, když lidé vše podřídí zisku a mechanismům peněz. Inscenace tak navazuje na jednu z dramaturgických linií, která ve Slováckém divadle zastupovali například Gogolovy Hráči, hudebně-dramatická inscenace Kdyby tisíc klarinetů (v laskavé poetice divadla písniček) a pokračovala nedávno Gombárovou Válkou s Mloky.
-liv-
