Ve volbách platí jediné: sliby!
Po zhlédnutí inscenace veselohry Deskový statek ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nic nenasvědčuje tomu, že by ji Václav Štech napsal v roce 1908. Aktuální zůstává i v současnosti a není divu, autor v ní odkrývá pofidérní morálku lidí, nešvary politikaření a také klasickou vlastnost obyvatel našich luhů a hájů, čecháčkovství. Jako svoji 95. režii ji nastudoval bývalý ředitel divadla Igor Stránský.
Hlavní postavou realistické taškařice plné nedorozumění a záměn odehrávající se těsně před komunálními volbami je majitel realitní kanceláře Fistr, který by se rád stal starostou. Mimo to je ovšem i tajným dohazovačem, samozřejmě za tučnou odměnu – vždyť peníze a moc jsou u něj až na prvním místě. Pro klienty vyhledávající speciální služby vymyslel tajné vstupní heslo „deskový statek“.
Štechův text byl pro potřeby inscenace mírně upraven, především očištěn od archaismů, jimž by současný divák jen stěží rozuměl. Režie se ku prospěchu věci nesnaží dění aktualizovat, jen ho z doby rakousko-uherské přesouvá do třicátých let minulého století. Vyjevuje se tak, jak liché jsou naše povzdechy typu „Kam se to dnešní svět řítí?“. Vše, čemu dneska čelíme, tu bylo odjakživa, i když možná ne v tak rozkošatělé podobě.
Aby v komedii všechno fungovalo, jak má, je nutné přesně načasovat situace a gagy, což se v Uherském Hradišti víceméně dařilo i navzdory tomu, že se jednalo teprve o druhou reprízu v sezoně a třetí uvedení vůbec (premiéra se konala v závěru sezony předcházející). Hlavní devízou inscenace je Josef Kubáník v roli Fistra. Osvojil si pro svou postavu všechny odstíny lidské přetvářky, v roli dokáže promptně a s lehkostí reagovat na nenadálé situace, pletichařit, politikařit, „ukecat každého snad k čemukoli“ a přitom otcovsky milovat svoji dceru nebo empaticky soucítit se svými zaměstnanci, a ve všech polohách si je jistý.
Jak už to v Uherském Hradišti bývá zvykem, inscenace je herecky velice vyrovnaná. Prototyp prvorepublikové paničky, akční čtyřicetileté vdovy a zároveň na svoji dobu moderní ženy, vytváří Tereza Novotná v roli Hauenštajnové. Postavy jako vystřižené z pamětnických filmů v tom nejlepším slova smyslu ztvárňují Martin Hudec coby Revír z Chotyše, Tereza Hrabalová jako oduševnělá Fistrova dcera Julie, ale také například David Vaculík prezentující v postavě soukromníka Šorela notorického převlékače politických kabátů. Naivitu odkazující na filmografii třicátých let dokázali dokonale vystihnout jakožto kontoáristé pracující u Fistra Pavlína Hejcmanová s Davidem Macháčkem. Zároveň jim připadla hudební čísla, jimiž „v přestrojení“ podporují volební kampaň strany číslo 7, tedy strany, o kterou jde především.
Atmosféru třicátých let se daří navodit nejen výběrem písní a svým způsobem nápodobou prvorepublikového herectví, ale také výpravnými kostýmy Marie Jiráskové a scénou Miroslava Maliny, který vytvořil vzdušnou místnost realitní kanceláře umožňující rychlé prostřihy mezi jednotlivými scénami, díky čemuž inscenace neztrácí tempo.
Slovácké divadlo má již několik let dobrou intuici ve výběru titulů komediálního repertoáru, který do regionálního divadla bezpochyby patří. K tomu ovšem mají ještě něco navíc, nebo spíš někoho – dramaturgyni Ivu Šulajovou, jež dokáže tvůrčí tým nasměrovat tak, aby výsledná inscenace nebyla jen pouhou řachandou. To se v případě Deskového statku opět potvrdilo. A jako bonus si lze z představení odnést i nepřeslechnutelné heslo, jež bude možné zužitkovat u příležitosti nadcházejících komunálních voleb. Ve volbách platí jediné: sliby!
Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Václav Štech: Deskový statek. Režie Igor Stránský, úprava Iva Šulajová a Igor Stránský, dramaturgie Iva Šulajová, scéna Miroslav Malina, kostýmy Marie Jirásková, hudební spolupráce Josef Fojta. Premiéra 27. června 2020 (psáno z reprízy 29. srpna 2020).
Jiří Landa, Divadelní noviny
