Psychodrama vášní a platonických vztahů
Michail Jurjevič Lermontov
Maškaráda[návrh plakátu a grafické zpracování ©Eva Jiřikovská 2005]
„Maska je vždycky něčím přitažlivá:
když mlčí, vzrušuje nás tajemstvím,
když promluví, je milá zase tím,
že si k ní domyslíme vše, co zbývá -
úsměvy, pohledy.... a co já vím!
A co můžete vědět, kdo to je?”
Známe ho jako "klasika ruského romantismu", málokdo však skutečně tuší, jaký byl jeho život: bouřlivák navenek, a uvnitř duše týraný člověk. Lermontov přes svůj krátký život (zemřel v sedmadvaceti letech v souboji) napsal mnoho děl a poznal dobře tehdejší společnost. Samotnou Maškarádu zpracoval v pěti verzích, cenzura její uvedení za jeho života vždy zakázala. Slovácké divadlo poprvé nastuduje nejmladší, poslední z verzí této světově proslulé hry, a to v novém překladu Aleny Morávkové. Je psána moderním a již téměř realistickým jazykem a pro dnešní dobu z ní prosvítají na výsost aktuální témata: fenomén hráčství a fenomén maskovanosti - přetvářky. Ústřední postava Arbenin propadl jako mnoho jiných kartám. Jeho hráčská vášeň se však rozšířila na život obecně: pohrává si s osudy jiných i osudem svým. Každý večer se znovu - třeba na maškarním plese - roztáčí ruleta osudu. Ve snaze co největší výhry sami sebe cílevědomě okrádáme - v kartách, láskách, automatech, počítačových hrách? Je otázkou pro každého z nás, nakolik sami vládneme nad svým reálným světem, a nebo nakolik spřádáme, či ještě hůře jsme zaplétáni, do pouhé fingované "maškarády". S komickým nadhledem inscenace režisérky Oxany Smilkové na to možná přijdete.
když mlčí, vzrušuje nás tajemstvím,
když promluví, je milá zase tím,
že si k ní domyslíme vše, co zbývá -
úsměvy, pohledy.... a co já vím!
A co můžete vědět, kdo to je?”
Známe ho jako "klasika ruského romantismu", málokdo však skutečně tuší, jaký byl jeho život: bouřlivák navenek, a uvnitř duše týraný člověk. Lermontov přes svůj krátký život (zemřel v sedmadvaceti letech v souboji) napsal mnoho děl a poznal dobře tehdejší společnost. Samotnou Maškarádu zpracoval v pěti verzích, cenzura její uvedení za jeho života vždy zakázala. Slovácké divadlo poprvé nastuduje nejmladší, poslední z verzí této světově proslulé hry, a to v novém překladu Aleny Morávkové. Je psána moderním a již téměř realistickým jazykem a pro dnešní dobu z ní prosvítají na výsost aktuální témata: fenomén hráčství a fenomén maskovanosti - přetvářky. Ústřední postava Arbenin propadl jako mnoho jiných kartám. Jeho hráčská vášeň se však rozšířila na život obecně: pohrává si s osudy jiných i osudem svým. Každý večer se znovu - třeba na maškarním plese - roztáčí ruleta osudu. Ve snaze co největší výhry sami sebe cílevědomě okrádáme - v kartách, láskách, automatech, počítačových hrách? Je otázkou pro každého z nás, nakolik sami vládneme nad svým reálným světem, a nebo nakolik spřádáme, či ještě hůře jsme zaplétáni, do pouhé fingované "maškarády". S komickým nadhledem inscenace režisérky Oxany Smilkové na to možná přijdete.
| Překlad | Alena Morávková |
| Úprava | Oxana Smilková a Iva Šulajová |
| Režie | Oxana Smilková j.h. |
| Výprava | Jevgenij Kulikov j.h. |
| Hudba | Pavel Helebrand |
| Choreografie | Hana Charvátová j.h. |
| Asistent režie | David Vacke |
| Datum premiéry: | 10. 9. 2005 |
| Délka představení | 1:50 |
| Datum derniéry: | 1. 3. 2006 |
Osoby a obsazení
| Dramaturgie | Iva Šulajová |
| Jevgenij Arbenin | Martin Vrtáček |
| Nina, jeho žena | Jitka Josková |
| Olinka | Anna Pospíchalová |
| Kazarin | Josef Kubáník |
| Kníže Zvjozdič | Jiří Hejcman |
| Šprich | David Vacke |
| Masky: | |
| Kolombína | Barbora Vacková j.h. |
| Pierot | Martin Melichárek j.h. nebo Jan Bazala j.h. |
| Harlekýn | Jan Bazala j.h. nebo Andrej Vališ j.h. |
| Petruška | Iva Rajmicová j.h. nebo Kristýna Uhrová j.h. |
| Hlasy průvodců plesem | Pavel Helebrand |
| Tomáš Šulaj |