Na starých mapách se prý neprozkoumaná území označovala souslovím „zde jsou draci“ – lidé si představovali, že v těchto odlehlých krajinách žijí fantastičtí tvorové. Jak těchto tajemných dálek ubývalo, obracela se naše zvědavost mimo domovskou planetu. V 50. letech 20. století v rychlém sledu následovala řada skutečně fascinujících prvenství: byla vypuštěna první umělá družice planety Země (1957), fenka Lajka se stala prvním živým tvorem, který dosáhl hranice vesmíru (1957), lidstvo poprvé vidělo, jak vypadá odvrácená strana Měsíce (1959).

Člověkem, který mohl, jako snad nikdo před ním, uplatnit odvěkou vášeň objevovat, co leží za hranicemi známého světa, byl samozřejmě Jurij Gagarin. První člověk ve vesmíru se však po svém úspěšném návratu z kosmu stal pro tehdejší sovětské ideology až příliš cennou kořistí. Tak cennou, že byl pro další průzkum vesmíru označován za nevhodného kandidáta.

To, že by se všemi oslavovaný astronaut neměl v zájmu svého bezpečí raději do vesmíru vracet, představuje jen jeden z mnoha paradoxů provázejících sovětskou kosmonautiku. Inscenace uměleckého šéfa Slováckého divadla se bude lehkou formou vesmírného kabaretu věnovat době, kdy byla ideologie důležitější než pravda, výhra ve vesmírných závodech důležitější než bezpečí jednotlivců a kdy se určití lidé nemuseli díky svému postavení za svá rozhodnutí zodpovídat. Době, která už je naštěstí dávno za námi.
Anebo ne?