Jaký máte vztah k antickým tragédiím? Je to divadlo, které máte ráda? Až doposud to byla pro mne jen školní látka, hromada informací a tajemství staré dva a půl tisíce let. Z antiky na mě dýchá povinná úcta k veršům, které je schopen rozkódovat jen skutečný jazykový odborník.. Na druhou stranu životní příběhy plné lásky, zrady a pomsty se dějí dodnes nám všem. Antickou literaturu chápu jako prvotní učebnici psychologie, a ta mě vždy bavila a zajímala. Velké příběhy žen se na jevištích moc často neobjevují. Proč myslíte? Já nevím, proč ty ženské tak málo psaly a píšou?! A muži se do velkých ženských témat pouštějí jen zřídka, škoda. V čem bude uherskohradišťská Medeia jiná, než ostatní? To vážně netuším. Na divadle jsem zatím, bohužel, žádnou Medeiu neviděla. Ta uherskohradišťská bude jiná minimálně tím, že se za dobu existence Slováckého divadla neuváděla. Tedy první pokus a domnívám se, že přímo alchymistický. Myslíte si, že by se měly staré příběhy inscenovat „jako kdysi“, nebo by se divadlo nemělo bát sáhnout po novém pojetí? Ale copak my víme, jak se "kdysi" antika hrála? Vše rekonstruujeme z dostupných materiálů, ovšem podle našich představ. Nechci v žádném případě napadat historická fakta a dokumenty, ale současný stav médií mě nutí doslova o všem pochybovat. Samozřejmě, že "nové pojetí" nám bude vždy srozumitelnější a bližší, protože se naformuje nebo spíš nadeformuje požadavkům současnosti, a to v dobrém slova smyslu. Medeiu by si chtěla zahrát mnohá herečka. Byla i vaší vysněnou rolí? Ne. Nemám vysněné role. Ráda se nechám překvapovat, co všechno ve mně režiséři vidí. Vysněné role totiž mají už ve vaší hlavě svou podobu a je potom hrozně těžké vaši představu podřizovat režisérovi a inscenačnímu týmu. Bez vysněných rolí se ušetříte spousty zklamání a hlavně rozčarování, že tu vaši vysněnou roli hraje někdo jiný než vy. Pro mne je role Medei obrovská výzva, a to nejen jako prověrka mozkové kapacity, ale pochopit její činy v našem evropském chápání světa je velký oříšek. Na které vámi vytvořené postavy ráda vzpomínáte? Je mi smutno po mnohých. Většinou ty co mi scházejí, mám spojeny s výbornými partnery na jevišti, s režisérem, s nějakým obdobím v mém soukromém životě. S Pitínského inscenacemi se loučím vždy velmi těžce. Nerada jsem opouštěla Annie ve Stoppardově hře To pravé. Derniéra Vraždiček a Vycucnutých byla opravdová muka. A tuším, že loučení se Šesti postavami Pirandella také nebude jen tak. Doufám, že je ještě hodně daleko! S režisérem Jiřím Honzírkem jste se potkala už při práci na hře Léto v Laponsku. Je nějaký rozdíl při práci na současné hře a na antické tragédii? Ano, jisté rozdíly tu jsou. Z Malé scény jsme se přesunuli na velké jeviště a je nás na něm mnohem víc. Ne, teď vážně.Ty příběhy se prolínají. Vzhledem k tomu, že Jirka Honzírek situuje Medeiu do současnosti a Helena z Laponska byla chvílemi tak trošku antická tragédka jsou ty paralely občas zatraceně blízko. V Laponsku jsem se bála, co na to řeknou autoři, kteří se přijeli podívat na premiérový výsledek. To se mi naštěstí v Medeiy nestane, leda by přijel nějaký divadelní inkvizitor. Jakým režisérem je? Mladším než já. Čím podle vás dokáže příběh Medeiy oslovit dnešní publikum? Podle Aristotela je cílem tragédie vyvolat strach a soucit diváků a tím dosáhnout jejich katarze. Myslím, že to bude sonda do jiného světa, čímž nechci říci, že Medeia přiletí z Marsu. Diváky by mohl zaujmout pohled do jiné kultury než je ta naše. S bájnými Řeky a bohy se přece nepotkáváme každý den. Nebo ano? Přála bych si, aby po představení Medeiy odcházeli diváci s vědomím toho, že se to všechno může stát. Aby si sami v sobě dokázali připustit blízkost s kteroukoliv postavou na jevišti. To by byla paráda! Jak prožíváte stavy před premiérou? Bojíte se? Těšíte se? Chcete ji mít za sebou, nebo si ji vychutnáváte? Předpremiérové rituály už mám poměrně ustálené. Během dopoledne vysmýčím celý byt, odpoledne už je celkem zbytečné na mě mluvit, k večeru si projdu text a tradá do divadla. Tam následuje rychlé střídání strachu a těšení, a pak už čekám na závěrečný potlesk, podle kterého snadno poznáte, jestli jsou diváci spokojeni, nadšeni nebo rozhořčeni. Až po tomto všem začnu vychutnávat - nejčastěji víno na Divadelním klubu společně se svými kolegy. Co vás čeká po premiéře Medeiy? Předpokládám, že budeme všichni zapojeni do práce na muzikálu Adéla ještě nevečeřela. Líbila by se mi (a tajně si na ni myslím) role špeha, kterou ve filmu úžasně zahrál Karel Effa.