Tušila jste, když jste si komedii 1+2=6 ještě před zkoušením samotným přečetla, že by mohla být tak úspěšná? Ohlasem se dorovnává k Rychlým šípům… Přišlo mi to vtipné, ale že by se mohl opakovat takový úspěch, jaký mají Rychlé šípy, to by mě nenapadlo. Rychlé šípy považuji za malý divadelní zázrak, ale něco podobného se začíná dít s komedií 1 + 2 = 6, takže začnu na zázraky asi věřit. Na Festivalu smíchu jste se stali miláčky publika. Čím to podle vás je? Komedií samotnou, nebo i vkladem herců, režisérů a celého týmu Slováckého divadla? Myslím, že se sešlo několik věcí najednou. Nápad spojit dvě na sebe navazující komedie Raye Coonyho do jednoho večera, skvělá úprava textu, režie, výprava, hudba a šťastné obsazení herců zachutnalo pardubickému publiku natolik, že nás takhle sladce odměnilo. Dokážete srovnat reakce diváků v Uherském Hradišti a v Pardubicích? Porovnávat bouřlivé a bouřlivé je velice těžké. V Pardubicích jsme se cítili stejně dobře jako před domácím publikem. Pravda, bylo znát, že diváci si uvědomují, že jsou přítomni Festivalu smíchu, na kterém se představují ty nejlepší komedie z celé republiky. Jejich reakce byly proto mnohdy bystřejší, než jsme čekali. V Pardubicích máte přátele z řad divadelních kolegů. Jaké ohlasy přicházely od nich? Nebrali vás jako konkurenci? Velice kladné. Jako konkurenti se vůbec neprojevili. Jejich gratulace byly, věřím, upřímné. Sami první část této komedie měli na repertoáru a byli překvapeni, co všechno se ještě po šestnácti letech v tomto několika úhelníku přihodí. Vaše výkony nadchly natolik, že jste byli pozváni dokonce do závěrečného galavečera, který bude vysílat Česká televize. Není škoda, že diváci u obrazovek uvidí jen část z komedie? Škoda to určitě je, ale nikomu nic nebrání v tom, aby si to v našem, nebo kterémkoliv jiném divadle, kam si nás zrovna pozvou, vychutnal celé.