Do jakého žánru patří Pirandellova hra Šest postav hledá autora? Jsou v ní silné dramatické, psychologické i detektivní momenty, ale stejně tak špetka humoru. Kam ji tedy zařadit?
Je to tragikomická detektivka z divadelního zákulisí se sexuálními a rodinnými motivy. Uvádíme ji převážně civilní formou psychologického realismu, který doplníme občasnými výlety směrem ke stylizaci.

Na česká jeviště se tento titul vrátil po dlouhých 21 letech. Proč je tak zřídka inscenován?
Nevím. Asi se nikomu nechtělo ji uvést. Prý také byla drahá autorská práva. To už ovšem tímto rokem neplatí. Pirandello je 70 let po smrti.

Titul jste nabídnul vy? Co se vám na něm líbí, proč by měl být na repertoáru divadla?
Nikoli. Titul mi byl nabídnut Slováckým divadlem ústy ředitele Igora Stránského. Mně se na něm především líbí, že jej nikdo už dlouho neuvedl. Cítil jsem to jako výzvu. Navíc je to dobrá hra. Možná, že není zcela jasná po prvním přečtení, ale má mocný racionální základ okořeněný spoustou emocionálních momentů, takže se v ní skrývá erupce divadelnosti, která je ovšem postavená především na hercích a jejich kreacích. Bavilo mě ji realizovat.

O čem ta hra je? Co může divákovi sdělit, čím ho osloví?
Teď je otázka, kterého diváka máte na mysli. Někoho může zaujmout příběh, jiného Pirandellovy paradoxy, emotivní herecké výkony, děti a pes na jevišti, hudba, světla, kostýmy, scéna se speciálními efekty. A koho by nezaujalo dění v sále, toho může zaujmout divadelní bufet, protože představení má dvě přestávky, ačkoli není nijak extrémně dlouhé. Dvě hodiny dvacet.

Ve Slováckém divadle jste už připravil tři tituly. Co vás tam stále táhne?
Vracím se do Uherského Hradiště opravdu především proto, že mne opakovaně zvou. Z toho vyplývá, že jsem pro ně dostatečně kvalitní, což je fajn. A oni jsou zas dostatečně kvalitní pro mne, což je taky fajn.

Jak se vám spolupracuje s herci?
Pracuje se mi s nimi dobře. Jsou pracovití. Dokážou se nadchnout i pro věc, která zavání průšvihem. Takže je můžete mít ráda i jako přítele, jenž vás podrží.

Nekomplikovalo vám obsazování rolí herci to, že téměř ve stejnou dobu se zkoušela i inscenace Tcháni? Nepřetahovali jste se s Igorem Stránským o herce?
No, vlastně nepřetahovali. Těžko se o něco přetahovat s ředitelem. I když ze začátku jsem si myslel, že by se mi mohl hodit jeden pán z Igorova obsazení - nejen podle typu, ale především kvůli věku. Nedlouho po začátku zkoušení jsem však zjistil, že to o věku vůbec není, že jde především o herecké kvality. A konstelace obsazení, která vznikla při této inscenaci, je myslím více než šťastná ve všech rolích.

Stihl jste před premiérou všechno, jak má být, nebo vám chyběl „jeden den“?
Obvykle se říká, že před premiérou chybí jeden týden, a ten nám tedy kupodivu nechybí. Zato nám chyběla část zkoušky ve čtvrtek večer, kdy jsme měli krásně generálkově zkoušet, pak tam frkli Pýchu a předsudek, za prosincovou Pýchu a předsudek, kteréžto představení se nemohlo uskutečnit z důvodu onemocnění v souboru, a nakonec místo toho kvůli onemocnění v souboru hráli Tchány. Bylo to mrzuté, neboť v generálkovém týdnu by měl být vyšší standard zkoušení. Ale herci to napravili tím, že skoro všichni přišli na připomínky ve svém volnu, čímž dokázali, že jsou „srdcaři“.

Máte domluvenou další spolupráci v regionu, ať již ve Slováckém nebo v Městském divadle?
Mám domluveno, že si pro Slovácké divadlo nechám volný termín v roce 2009. O titulu jsme zatím nemluvili.