„Jezdím s novinami od půlky prosince. Už vloni na jaře jsem se zajímal o různé brigády, které by mi nezabraly velkou část dne. Na podzim se mi pak ozvala paní z jedné společnosti, že se jí uvolnil okrsek v okolí mého bydliště. A tak rozvážím v Kněžpoli, Bílovicích, Topolné a u nás v Nedachlebicích,“ prozrazuje Pavel Hromádka s tím, že už ale zaskakoval i okrsky třeba v Ostrožské Lhotě nebo Uherském Ostrohu.

Musí tak nyní vstávat mnohem dřív, než kdyby šel na divadelní zkoušku. „Nejdřív můžu noviny vyzvednout ve 2.30. Když jsem jezdil oba okrsky, taky to tak bylo. Když teď jezdím jen ten svůj rajón, vyzvedávám až kolem 3.30. Některé dny je novin méně, to jsem do 7 hodin doma, jiné dny je jich víc, ale do 8 hodin mívám rozvezeno,“ popisuje život poštovního doručovatele.

„Musím si hlídat odpočinek. Ale je v tom i romantika.“

Při tomto režimu dne Pavel považuje za nejdůležitější pohlídat si, aby dostatečně odpočíval.

„To brzké vstávání je náročné, musím jít brzy spát a až se vrátím z rozvozu, ještě se dospat. Ale mám za sebou i několikadenní období, kdy se mi nepodařilo jít brzy spát i víc dní po sobě, a to pak už není radost, ale trápení.“

V ranním vstávání však nachází i určitou poezii. „V zimě mrazivá rána, mnohdy se sněžením, nikde nikdo, všechno spí, romantika... Nebo teď zjara svítání, zpěv ptáků. Ale i krušnější chvíle jsem zažil. Třeba když se mi na náledí auto sunulo k patníku a nic jsem s tím nemohl udělat. Narazil jsem a prohnul si disk na kole auta. Nebo když ne a ne najít tu adresu, když navigace říká něco jiného a to číslo na tom domě není! To byly hlavně začátky. Teď už znám svůj obvod téměř po paměti, kde je jaké číslo popisné, mnohdy i jména obyvatel, kteří k tomu domu patří, už si pamatuju,“ usmívá se Pavel Hromádka, který se už ale těší, až se vrátí ke své původní herecké profesi.

„Zatím jezdím. Jak dlouho ještě budu, to nevím. Až začneme v divadle po večerech hrát, tak už to možné nebude,“ uzavírá Pavel Hromádka.