Můžete přiblížit, jaký byl váš dnešní den, co vás ještě čeká? Dnešek byl ve znamení shonu a vyřizování. I když jsem stihla i příjemné věci. Ráno jsem zhlédla krásné představení hostujícího divadla Polárka Mauglí, poté jsem chodila po úřadech a pak jsem se šla zrelaxovat do Solné jeskyně. A ještě mě čeká můj syn David a jeho příprava do školy na další den. Jak podle vás dopadla premiéra inscenace Pýcha a předsudek? Myslím, že dobře. Aspoň dle ohlasů diváků. Čím může podle vás oslovit Pýcha a předsudek mužské publikum? Krásou zen a jejich bystrým intelektem. Teď vážně.jsou zde velmi dobře vystavěné dialogy, končící velmi vtipnou pointou, glosou. Chtěla byste si něco vzít od Elizabeth Benettové do svého života? Chtěla. Schopnost umět se ovládat a chovat v rozličných situacích. Jaké byly vaše první pocity,když jste stála před diváky? Hrozně jsem se bála. Bála jsem se, že mě tréma ochromí natolik, že nebudu schopna divákům sdělit a předat to, na čem jsem pracovali. Jaká je podle vás postava Elizabeth Bennetové? Normální holka, která se chce líbit, chce zažit romantickou intenzivní lásku. Ví o svých chybách a dokáže hodně věcí dobře odhadnout. A to vše má posíleno velmi hbitým jazykem a bystrým rozumem. Její „drzost“ v sobě má noblesu a sympatičnost. Což je obdivuhodné! Jak se vám spolupracovalo s Radovanem Lipusem, známým to kavárenským gentlmenem a tvůrcem Šumných měst? Krásně. Je to skutečný gentelman plný šarmu. A dokáže navodit velmi důvěryhodnou atmosféru. Vždy jsem dost nervózní z nových režisérů a trvá mi trosku déle, než si na ně a jejich způsob práce zvyknu. Bylo to tak i s panem Lipusem. Ale proces zvykání si byl kratší. Možná i proto, ze dával najevo, ze každý nápad, historka, názor, ať je sebejednodušší, či hloupější stoji za to, aby mu byla věnována pozornost. V jednom z rozhovoru jste nedávno přiznala určitou pýchu ve vašem životě. Bylo těžké si to přiznat a vyjít s tím na veřejnost? V době, kdy tohle všechno probíhalo, bych se k tomu veřejně nikdy nepřiznala, protože jsem byla přesvědčená o nespravedlnosti situace. Ale časem, když nasloucháte dobrým radám svého důvěryhodného okolí, tak hodně věcí přehodnotíte. A u mě se tak stalo.Ale potřebovala jsem na to mít dost času. Zaujala mě vaše praxe s postiženými dětmi. Osobně vím, že to není nic jednoduchého. Obdivuji vás, že jste našla určitou dávku odvahy. Zůstalo ve vás z této zkušenosti něco pozitivního? Hodně věcí. Hlavně to, jak si tyto děti navzájem pomáhají. Samozřejmě musí být k tomu vedené, ale pak už je to pro ně samozřejmost. Nadchla vás hra Villon F.? Jak jste se cítila při tanci v kostýmu? Villona mam hodně ráda a baví mě. Ovšem při prvním kontaktu s kostýmem jsem měla velké problémy. Stále jsem padala, zakopávala a do volánu sukně se mi pořád dostával podpatek. Několikrát jsem v duchu nadávala. Ale teď jsem si zvykla a už si spolu hrajeme a rozumíme. Villon F. je velmi zdařilá inscenace Slováckého divadla - opět podtrhuje soudržnost a shodu v souboru. Jak se ve svém divadle cítíte v zákulisí? Příjemně. Všude je plno srandy a také porozumění. Připravujete se již na Vánoce? Dnes jsem koupila první vánoční dárek svému synovi. Ale pst, on ještě věří na Ježíška Celý rozhovor najdete na www.scena.cz.