Na prostoru dvou a půl hodin rozehrávají Villonův život od samotného začátku – nevinné dítě s pohledem pronikajícím až do srdce, narozené bez otce a v naprosté sociální nejistotě, představuje pro autory jeden z klíčových momentů pro pochopení dalšího Villonova směřování – ať už jde o jeho syrovou a příliš živou poezii, nebo účinkování v zločinecké organizaci Coquillardů a několik úspěšných či neúspěšných vražd a loupeží. Není divu, že druhým symbolem se stává zpráskaný pes, měnící se tu více tu méně ve vlka (neboť slovy Villona “vlky z lesů žene hlad a nuzota z lidí lotry činí”). Villonovy básně inscenaci nemohly nasměrovat jinam, než k podobě velkolepého muzikálového balábile – prolínají nejen jako refrén celým dějem a glosují z různých úhlů a kontextů Francoisovy skutky, ale zjevují se často i v podobě písní - jako fragmenty či inspirace k písňovým textům dopsaných autory. Máme tu tedy hudební divadlo s monumentální hudbou Davida Smečky a velmi kvalitně sezpívanými a odtančenými party (choreografie Hana Charvátová) sborů prostitutek a lotrů, dobře prokleslené postavy Villonových přátel i nepřátel, fatální ženu – krutou i tragickou a nakonec tajemnou a znepokojující postavu vůdce celé zločinecké organizace. Macečkovi se podařilo udržet atmosféru obrazů tak, jak si je sám napsal – scény v bordelu byly skutečně rozpustilé a živelné, beznaděj a hrůza odsouzených k smrti bolela, mor děsil a vyumělkovaný svět aristokracie byl bombasticky popový. Svůj podíl má na tom neoddiskutovatelně také herecké obsazení – stylizovaný Villon Miroslava Zavičára, chladná Catherine de Vausselles Terezy Novotné-Mikšíkové, dravý Regnier de Montigny Zdeňka Trčálka nebo zcela přesné karikatury Tomáše Šulaje. Spolu s komickými vložkami ryze “Macečkovské” hravé poetiky tvořila celá inscenace velmi kompaktní tvar, podpořený i mnohavýznamovou a zcela funkční scénou a animacemi Miloslava Fekara a kostýmy Evy Jiřikovské. Jistě, dramaturgie (Hana Hložková) by mohla sem tam něco škrtnout, zejména v první polovině. Ve finále však vznikla pozoruhodná inscenace, macečkovsky-villonovské psycho, na které se rozhodně vyplatí do Hradiště zajet podívat. Autor: Václav Lhotský