15. 2. 2007
Baladický příběh z Valašska vychází z hluboké znalosti lidí, kteří zde žijí. Hraje se o obyčejných věcech každodenního života, řeší se konflikty, které nám mohou připadat žabomyší, ale pro ně jsou důležité. Syrový reál je vědomě kombinován se znakem a básnickými obrazy. Do dvou dnů jsou nahuštěny události, na kterých si uvědomujeme koloběh života se všemi radostmi a strastmi, se smrtí. Hraje se o tom, co je doma, ale také o hledání sama sebe, svého místa v životě, o pospolitosti a kořenech, o tvrdé realitě současné valašské dědiny, o jejím syrovém životě, ale i o tom, že se zde promítají věci, o kterých se jakoby nemluví, ale dobře se o nich ví.
Hru Martina Františka Doma hraje Divadelní soubor Jana Honsy Karolinka.
Inscenace Doma získala 6. místo v anketě divadelních kritiků „Inscenace roku 2005“, vyhlašované každoročně Divadelními novinami (poprvé v historii této ankety zařazen amatérský divadelní soubor), její záznam natočila Česká televize, odvysílá jej v květnu na ČT2 v televizní režii Janusze Klimszy.
Slova kritiků:
„Po zhlédnutí hry Martina Františáka Doma v podání Divadelního souboru Jana Honsy z Karolinky jsem měla pocit, že jakákoli slova, která hodlám vršit na adresu tohoto představení, budou nutně planá. Že mi zbývá toliko poděkovat, protože jsem byla obdarována Zážitkem, který se přihodí jen velmi vzácně.Pro mě je jejich Doma nejen vrcholný zážitek letošního Hronova, ale celé uplynulé divadelní sezony, ne-li posledních let. Děkuju.“
„Nepamätám, kedy som naposledy videl na ochotníckom javisku taký silný herecký súbor. Tu sú len výkony skvelé a dobré. Ak napíšem, že robustné, nemám na mysli iba fyzickú stránku, ale najmä vnútorný rozmer kreácii. Ich sošnosť, ale aj presnú psychologickú skratku, ich zreteľnú motiváciu, nevídaný zmysel pre pauzu, rytmus vonkajší i vnútorný. Jednoduchá scéna dovoľuje najmä logickú a zároveň básnickú traktáciu situácii.“
„Herci a obyvatelé Karolinky působí na jevišti autenticky, nikoli však naivně, každý jako by hrál sám sebe, monumentální stylizace a básnické řešení scén chóru ovšem svědčí o velké herecké kázni a pochopení celku. Tento mimořádný výkon venkovského souboru je dílem profesionála, který mezi herci souboru z Karolinky šťastně našel souznění a vnitřní zaujetí, jež v běžném divadelním profesionálním provozu postrádal. Inscenace hry Doma zapůsobila i jinak: jako vzkříšení autentického tvůrčího procesu mimo kulturní centra, vědomého si důstojnosti své existence a díla.“
„Mateřština jako naprosto přirozené splynutí s minulostí i přítomností, fyzickou podobou i duchem místa, v němž žijeme a jenž je nám domovem, celým naším bytím. O tomhle hrají ochotníci z Karolinky. Toto zaklínění do konkrétní určité reality přerůstá organicky, samozřejmě, nenásilně a jaksi bezděky, ale zákonitě v jiné, další dimenze současnosti. Jednotlivé naprosto reálné prvky se synchronně přiřazují k sobě navzájem, vyjevují nový, jiný smysl a stávají se symbolem celé naší přítomnosti. Ptají se naléhavě po smyslu života, po změnitelnosti či nezměnitelnosti osudu, jež je člověku určen dědictvím po předcích i syrovou naléhavostí dnešní sociální reality. Zažil jsem při představení této inscenace to jedinečné a zázračné úplné spojení hlediště a jeviště, kdy vzniká dojem, že život postav na jevišti se stal životem diváků – a opačně. Bylo to vskutku o životě všech, kdo toho večera byli v divadle. A naprosto spontánně a také naprosto zákonitě diváci poděkovali hercům potleskem ve stoje za představení, aby tak vyjádřili nejenom poděkování a uznání, ale i tuto hlubokou sounáležitost.“
Inscenace mimo jiné mohli už vidět diváci v:
Činoherním klubu v Praze, Huse na Provázku v Brně, v Redutě Brno, Divadle Petra Bezruče v Ostravě, v Olomouci, ve Zlíně a řadě dalších měst i obcí. Doma mohou diváci na prknech Slováckého divadla vidět v neděli 25. února v 19.30 hodin.
----------------
Slova kritiků:
„Po zhlédnutí hry Martina Františáka Doma v podání Divadelního souboru Jana Honsy z Karolinky jsem měla pocit, že jakákoli slova, která hodlám vršit na adresu tohoto představení, budou nutně planá. Že mi zbývá toliko poděkovat, protože jsem byla obdarována Zážitkem, který se přihodí jen velmi vzácně.Pro mě je jejich Doma nejen vrcholný zážitek letošního Hronova, ale celé uplynulé divadelní sezony, ne-li posledních let. Děkuju.“
Radmila Hrdinová, divadelní kritička, Praha
„Nepamätám, kedy som naposledy videl na ochotníckom javisku taký silný herecký súbor. Tu sú len výkony skvelé a dobré. Ak napíšem, že robustné, nemám na mysli iba fyzickú stránku, ale najmä vnútorný rozmer kreácii. Ich sošnosť, ale aj presnú psychologickú skratku, ich zreteľnú motiváciu, nevídaný zmysel pre pauzu, rytmus vonkajší i vnútorný. Jednoduchá scéna dovoľuje najmä logickú a zároveň básnickú traktáciu situácii.“
Prof. Vladimír Štefko, divadelní kritik a teatrolog, VŠMU Bratislava
„Herci a obyvatelé Karolinky působí na jevišti autenticky, nikoli však naivně, každý jako by hrál sám sebe, monumentální stylizace a básnické řešení scén chóru ovšem svědčí o velké herecké kázni a pochopení celku. Tento mimořádný výkon venkovského souboru je dílem profesionála, který mezi herci souboru z Karolinky šťastně našel souznění a vnitřní zaujetí, jež v běžném divadelním profesionálním provozu postrádal. Inscenace hry Doma zapůsobila i jinak: jako vzkříšení autentického tvůrčího procesu mimo kulturní centra, vědomého si důstojnosti své existence a díla.“
Alena Zemančíková, divadelní teoretička, Brno
„Mateřština jako naprosto přirozené splynutí s minulostí i přítomností, fyzickou podobou i duchem místa, v němž žijeme a jenž je nám domovem, celým naším bytím. O tomhle hrají ochotníci z Karolinky. Toto zaklínění do konkrétní určité reality přerůstá organicky, samozřejmě, nenásilně a jaksi bezděky, ale zákonitě v jiné, další dimenze současnosti. Jednotlivé naprosto reálné prvky se synchronně přiřazují k sobě navzájem, vyjevují nový, jiný smysl a stávají se symbolem celé naší přítomnosti. Ptají se naléhavě po smyslu života, po změnitelnosti či nezměnitelnosti osudu, jež je člověku určen dědictvím po předcích i syrovou naléhavostí dnešní sociální reality. Zažil jsem při představení této inscenace to jedinečné a zázračné úplné spojení hlediště a jeviště, kdy vzniká dojem, že život postav na jevišti se stal životem diváků – a opačně. Bylo to vskutku o životě všech, kdo toho večera byli v divadle. A naprosto spontánně a také naprosto zákonitě diváci poděkovali hercům potleskem ve stoje za představení, aby tak vyjádřili nejenom poděkování a uznání, ale i tuto hlubokou sounáležitost.“
Prof. Jan Císař, divadelní kritik a teatrolog, DAMU Praha
----------------
Inscenace mimo jiné mohli už vidět diváci v:
Činoherním klubu v Praze, Huse na Provázku v Brně, v Redutě Brno, Divadle Petra Bezruče v Ostravě, v Olomouci, ve Zlíně a řadě dalších měst i obcí. Doma mohou diváci na prknech Slováckého divadla vidět v neděli 25. února v 19.30 hodin.