Jitka Josková: Ano, četla. K narozeninám jsem od Evičky Jiřikovské a Jirky Hejcmana dostala knížku básní Lulku tatíčkovi. Nesmím si to zapomenout nechat od autora podepsat. Doufám, že to bude i s věnováním.

Andrea Nakládalová: Bohužel ne, ale s povinnou četbou to nemá nic společného. Vždyť právě ona je seznamem literatury, které se většina studentů vyhýbá.

David Vacke: Nejčastěji čtu jeho poznámky v zápisech o zkouškách. Většinou jde o zcela zásadní sdělení vedení divadla – například, že: „Zkoušku sledoval režisér Bellan. Pozor!“ Nikdy nezapomenu na jeden rozhovor s panem režisérem v jednom týdeníku – žel už si nepamatuji ve kterém, a vlastně už si ani nevzpomenu na nic konkrétního z toho rozhovoru, ale to že mě tehdy ohromil, na to fakt nezapomenu. A rozhodně prosím, aby se jeho knihy nedávali do povinné četby. To by to nikdo nečetl a to by byla jistě škoda, i když jsem je – ty knihy – ještě nečetl, asi.

Irena Vacková: Mám načteného Wolkera a Bezruče, a mírně zmapovanou Prahu.

Jaroslava Tihelková: Musím se přiznat, že v tomto směru mám poněkud mezeru. Viděla jsem pouze Pitínského Pokojíček.

Tereza Novotná: A máte mě! To, co nebylo přímo povinné, teď doháním a pěkně podle abecedy. K písmenu P mi zbývá ještě čtenářský kus cesty. Ale až...