Františku, proč jste se vydali na pomoc Ukrajině?

Od začátku jsme měli s Pavlem Šupinou plán, že chceme nejen vozit pomoc tam, ale i lidi do bezpečí. Zavolal jsem proto své kamarádce Natálce, což je Ukrajinka žijící v Česku, jestli nepotřebuje odvézt rodinu. Řekla, že ano. Plánovali jsme jet jen na slovenské hranice, ale ona nás poprosila, jestli bychom pro rodinu mohli jet až k polské Přemyšli.

Co bylo dál?

Zároveň jsem byl v kontaktu s kamarádem Alexem na Ukrajině, se kterým jsme přesně dohodli, co máme přivézt od diváků, kteří se chtěli zapojit do sbírky. Dal nám kontakt na člověka v Přemyšli, který se dokáže rychle dostat přes hranice, a tomu jsme mezitím všechno, co jsme vybrali, předali.

Koho jste přivezli do Česka?

Celkem šestnáct lidí, z toho osm dětí. Nikdo z nich neuměl anglicky, takže jsem měl neustále na telefonu kamarádku Natálku, která tlumočila.

Vydáte se k hranicím znovu?

Stoprocentně. Jsem stále v kontaktu s Alexem, který je schopen pomoc distribuovat dál za hranice. Už jsme si to i vyzkoušeli a víme, že to zvládneme.

Do nebezpečí se divadelníci naštěstí nedostali

Dvě dodávky, dvě osobní auta, z toho jedno s vozíkem, plně naložené humanitární pomocí včetně dvou tun potravin. Čtyři muži ze Slováckého divadla plus bratr Pavla Šupiny. Taková výprava vyrazila v koncem minulého týdne z Uherského Hradiště do Přemyšle, města nedaleko polsko-ukrajinských hranic.

„Jeli jsme v noci po představení v divadle, s pauzami nám cesta trvala asi šest hodin,“ popisuje František Maňák. Přímo v Přemyšli byla situace přece jen komplikovanější. „Měl jsem kontakt na člověka, kterému jsme měli celou sbírku od našich diváků předat. Nicméně ten už mezitím sám odjel do Lvova, takže jsme to nějakou dobu řešili, aby se vše dostalo do správných rukou. Nakonec mi kamarád Alex, který o humanitární pomoc poprosil, volal, že téměř vše už má,“ popisuje průběh mise herec, který těsně před odjezdem k hranicím ještě zvládl odehrát roli Tybalta v Romeovi a Julii.

Žádnému nebezpečí se divadelníci dle svých slov nevystavili. „Byli jsme v kontaktu s migračním centrem, komunikovali jsme i s lidmi z Člověku v tísni. Ti ocenili, jak jsme celou situaci sami vyřešili, protože to i pro ně byla cenná informace, že cesta, kterou jsme zvolili, je efektivní,“ uzavírá František Maňák.

Azylový dům i Vídeň. Rodiny jsou v bezpečí

Spojkou s herci, jež vyrazili na polsko-ukrajinskou hranici, byl v Uherském Hradišti inspicient a herec Slováckého divadla Štěpán Goiš.

„Hned jak rodiny kluci nabrali do auta, měli za úkol zjistit, co tady po příjezdu potřebují mít nachystáno. Přáli si nějaké léky a především telefony, aby mohli být v kontaktu s blízkými. Takže jsme zařizovali sim karty a další nezbytnosti,“ prozrazuje Štěpán.

„Byl jsem zároveň v kontaktu i s azylovým domem. Rodiny přivezli kolegové v pátek večer a přespaly právě tam. Sice jsem se s nimi setkal, ale moc jsme si toho kvůli jazykové bariéře neřekli. Lidé byli navíc tak unavení a vyděšení, že jim pochopitelně nebylo do řeči,“ krčí rameny Štěpán Goiš.

Hned v sobotu pomoc pokračovala. „Maminka se čtyřmi dětmi se potřebovala dostat do Vídně, kde měla další kontakt. Nakonec je převezli staroměstští dobrovolní hasiči. Druhá rodina měla jet do Chebu, ale to bohužel nedopadlo, tak prozatím zůstali v Hradišti,“ popisuje.

Divadelníci jsou připraveni pomáhat i nadále. „Už se domlouváme na další akci. Jen musíme vše plánovat s ohledem na divadelní provoz, protože denně hrajeme a zkoušíme nové inscenace,“ uzavírá inspicient.