16. 1. 2007
Nejvíc nervózní prý herec Jiří Hejcman je, když do premiéry novinky zbývá pár dnů. Pokud jde navíc o tak očekávaný projekt, jakým je Divá Bára v režii J. A. Pitínského, je nervozita dvojnásobná. A k tomu se ještě musí přičíst, že mladý herec bude hrát jednu z titulních postav – Karlu. Přesto si našel čas na rozhovor. „U Pitínského je úplně jedno, co hraju,“ říká a je na něm vidět, jak jej práce těší.
V listopadu měl ve Slováckém divadle premiéru muzikál Sugar, ve kterém hrajete jednu z hlavních rolí. Po něm jste si ale moc neodpočinul, protože vás režisér Pitínský obsadil do Divé Báry.
Ale já odpočívat nechci. Dokud o mě mají zájem režiséři jakými je Balaš, Pitínský, Smilková, tak nebudu ani na chvíli snít o tom, že bych chtěl odpočívat. Nedělám divadlo proto, abych se flákal.
S Pitínským se potkáváte poněkolikáté. Vzpomenete si na první spolupráci ve Slováckém divadle?
Byli to Bratři Karamazovi a já jsem byl čerstvě po škole. Měl jsem hrozné nervy, protože jsem se dlouho nemohl napojit na způsob, jak pracuje. Jiní režiséři řeknou – ty půjdeš zprava, ty zleva, tady se zastavíš a něco řekneš, ale Pitínský ne. Pořád si něco huhlá a vy nevíte, jestli pracujete dobře nebo ne. Chcete mít hotový výsledek, ale on tvoří, věci mění, přepisuje.
Jitka Josková vzpomínala, že z nervozity z Pitínského brečela.
To plakal celý dámský soubor. Ale nikdo to nevzdal, cítili jsme, že pracujeme s někým výjimečným, tak jsme to všechno překonali. Nemáte u sebe náhodou kapesník? Fňuk, fňuk, už to na mě zase jde.
Co budete v Divé Báře hrát?
Karlu. Po Sugar je to další ženská. Ale tentokrát to je všechno jinak. Karla je jedna z výborných povídek Boženy Němcové a v naší inscenaci budou tři. Nechtěl bych prozrazovat režijní záměr, snad jen zopakuji, co k inscenaci říkala naše dramaturgyně – Divá Bára bude o tom, jak těžké to mohou někteří lidé ve společnosti mít.
Karla je tedy jedna z hlavních rolí.
Ano, jsou vlastně tři titulní. Bára, Viktorka a Karla. Ty dvě bude hrát Jitka Josková, Karla připadla na mě. Nemyslete si – když mi to Pitínský řekl, tak jsem hned nejásal. Já jsem Karlu totiž neznal. Ale pozor – u Pitínského je mi úplně jedno, co hraju. I kdybych v Divé Báře nebyl obsazený, tak se budu chodit dívat na zkoušky. Je to velká škola.
Platí tedy, že není velkých a malých rolí, ale že jsou jen velcí a malí herci?
Neplatí. Jsou velké a malé role, co si budeme povídat. Když jen přijdete na jeviště a přinesete dopis, tak vás asi těžko budou na ulici lidé zastavovat s tím, že se vám to moc povedlo. Ale je pravda, že dobrý herec i na malé ploše dokáže zaujmout.
Jak jde zkoušení Divé Báry?
U jiných režisérů by si člověk mohl myslet, že není připravený, ale Pitínský pracuje úplně jinak. Je to zkrátka jiný princip. Zkouší věci tak, jak ho napadnou, postupně všechno skládá. Teď třeba vymyslel, že budeme chodit po vlastních stínech. V dětství jsme tu hru tolikrát hráli a on to zkouší na jevišti. Nakonec se z toho může narodit fantastický obraz.
Velkou roli hraje vždycky hudba…
Máme v Divé Báře skoro třicet skladeb. Samé čtyřhlasy. Navíc autorem hudby je pan Hromádka, který píše velmi zajímavou, ale těžkou muziku. Ale když to zvládneme, tak to bude pecka.
Bude Divá Bára jiná, než předchozí Pitínského inscenace?
Zásadně. Nevím, jestli můžu říct, že tentokrát režisér zvolil hraní divadla na divadle, a to tady ještě nebylo. Diváky čeká živá hudba, cimbál. Myslím, že se mají nač těšit. Hurá!
Je zvláštní, že v Hradišti vždycky vznikají tak netradiční a přitom pozoruhodná díla…
Pitínský je tady totiž uvolněný, má to tady u nás myslím rád, není tu ničím svázaný, a tak si třeba může dovolit udělat ze psa ještěrku, ale přitom diváci pochopí, že je to veverka převlečená za instalatéra. (smích) Naši diváci nám totiž rozumí.A nás to těší.
Těšíte se na premiéru, nebo se spíš bojíte?
Teď pořád ještě zkoušíme.Takže na pocity nehledíme, ale když se mě zeptáte zítra nebo pozítří, budu moudřejší.
Jak to vypadá, když je premiéra? Jste nervózní?
Nejhorší je to v tomto období, tedy těsně před premiérou. Večer ležím v posteli, snažím se usnout, v tom si vzpomenu na něco z textu, ale to je již po spánku, protože si to začnu projíždět celé.
Narodil se 16. července 1981 ve Zlíně, po absolvování brněnské konzervatoře nastoupil s kolegyní Jitkou Joskovou do Slováckého divadla, kde vytvořil celou řadu výrazných rolí. Sám nejraději vzpomíná na Bejbyho z muzikálu Šakalí léta, kde se poprvé setkal s režisérem a choreografem Radkem Balašem, u J. A. Pitínského vytvořil titulní roli v dramatu Bratři Karamazovi, Oxana Smilková jej obsadila do postavy knížete Zvjozdiče ve hře Maškaráda. Před měsícem měl premiéru muzikál Sugar, kde hraje postavu Dafné, nyní zkouší Karlu v Pitínského Divé Báře. V sobotu bude mít premiéru
Ale já odpočívat nechci. Dokud o mě mají zájem režiséři jakými je Balaš, Pitínský, Smilková, tak nebudu ani na chvíli snít o tom, že bych chtěl odpočívat. Nedělám divadlo proto, abych se flákal.
S Pitínským se potkáváte poněkolikáté. Vzpomenete si na první spolupráci ve Slováckém divadle?
Byli to Bratři Karamazovi a já jsem byl čerstvě po škole. Měl jsem hrozné nervy, protože jsem se dlouho nemohl napojit na způsob, jak pracuje. Jiní režiséři řeknou – ty půjdeš zprava, ty zleva, tady se zastavíš a něco řekneš, ale Pitínský ne. Pořád si něco huhlá a vy nevíte, jestli pracujete dobře nebo ne. Chcete mít hotový výsledek, ale on tvoří, věci mění, přepisuje.
Jitka Josková vzpomínala, že z nervozity z Pitínského brečela.
To plakal celý dámský soubor. Ale nikdo to nevzdal, cítili jsme, že pracujeme s někým výjimečným, tak jsme to všechno překonali. Nemáte u sebe náhodou kapesník? Fňuk, fňuk, už to na mě zase jde.
Co budete v Divé Báře hrát?
Karlu. Po Sugar je to další ženská. Ale tentokrát to je všechno jinak. Karla je jedna z výborných povídek Boženy Němcové a v naší inscenaci budou tři. Nechtěl bych prozrazovat režijní záměr, snad jen zopakuji, co k inscenaci říkala naše dramaturgyně – Divá Bára bude o tom, jak těžké to mohou někteří lidé ve společnosti mít.
Karla je tedy jedna z hlavních rolí.
Ano, jsou vlastně tři titulní. Bára, Viktorka a Karla. Ty dvě bude hrát Jitka Josková, Karla připadla na mě. Nemyslete si – když mi to Pitínský řekl, tak jsem hned nejásal. Já jsem Karlu totiž neznal. Ale pozor – u Pitínského je mi úplně jedno, co hraju. I kdybych v Divé Báře nebyl obsazený, tak se budu chodit dívat na zkoušky. Je to velká škola.
Platí tedy, že není velkých a malých rolí, ale že jsou jen velcí a malí herci?
Neplatí. Jsou velké a malé role, co si budeme povídat. Když jen přijdete na jeviště a přinesete dopis, tak vás asi těžko budou na ulici lidé zastavovat s tím, že se vám to moc povedlo. Ale je pravda, že dobrý herec i na malé ploše dokáže zaujmout.
Jak jde zkoušení Divé Báry?
U jiných režisérů by si člověk mohl myslet, že není připravený, ale Pitínský pracuje úplně jinak. Je to zkrátka jiný princip. Zkouší věci tak, jak ho napadnou, postupně všechno skládá. Teď třeba vymyslel, že budeme chodit po vlastních stínech. V dětství jsme tu hru tolikrát hráli a on to zkouší na jevišti. Nakonec se z toho může narodit fantastický obraz.
Velkou roli hraje vždycky hudba…
Máme v Divé Báře skoro třicet skladeb. Samé čtyřhlasy. Navíc autorem hudby je pan Hromádka, který píše velmi zajímavou, ale těžkou muziku. Ale když to zvládneme, tak to bude pecka.
Bude Divá Bára jiná, než předchozí Pitínského inscenace?
Zásadně. Nevím, jestli můžu říct, že tentokrát režisér zvolil hraní divadla na divadle, a to tady ještě nebylo. Diváky čeká živá hudba, cimbál. Myslím, že se mají nač těšit. Hurá!
Je zvláštní, že v Hradišti vždycky vznikají tak netradiční a přitom pozoruhodná díla…
Pitínský je tady totiž uvolněný, má to tady u nás myslím rád, není tu ničím svázaný, a tak si třeba může dovolit udělat ze psa ještěrku, ale přitom diváci pochopí, že je to veverka převlečená za instalatéra. (smích) Naši diváci nám totiž rozumí.A nás to těší.
Těšíte se na premiéru, nebo se spíš bojíte?
Teď pořád ještě zkoušíme.Takže na pocity nehledíme, ale když se mě zeptáte zítra nebo pozítří, budu moudřejší.
Jak to vypadá, když je premiéra? Jste nervózní?
Nejhorší je to v tomto období, tedy těsně před premiérou. Večer ležím v posteli, snažím se usnout, v tom si vzpomenu na něco z textu, ale to je již po spánku, protože si to začnu projíždět celé.
Jiří Hejcman
Narodil se 16. července 1981 ve Zlíně, po absolvování brněnské konzervatoře nastoupil s kolegyní Jitkou Joskovou do Slováckého divadla, kde vytvořil celou řadu výrazných rolí. Sám nejraději vzpomíná na Bejbyho z muzikálu Šakalí léta, kde se poprvé setkal s režisérem a choreografem Radkem Balašem, u J. A. Pitínského vytvořil titulní roli v dramatu Bratři Karamazovi, Oxana Smilková jej obsadila do postavy knížete Zvjozdiče ve hře Maškaráda. Před měsícem měl premiéru muzikál Sugar, kde hraje postavu Dafné, nyní zkouší Karlu v Pitínského Divé Báře. V sobotu bude mít premiéru