Kdy ses poprvé setkala s Radkem Balašem a jak na tebe tenkrát působil?
Poprvé před asi devíti lety, když jsem dělala přijímací zkoušky na JAMU. Velice se mu líbilo mé jméno a tvrdil, že se bude skvěle vyjímat na plakátech. A měl pravdu… (smích)

Diváci možná nevědí, že kromě toho, že v jeho inscenacích hraješ velké role, s ním spolupracuješ i jako asistentka choreografie. Co tě na práci s ním baví nejvíc?
To že mi věří a moji práci jen kontroluje. A většinou se mu líbí.

Teď mluvíš o herecké práci nebo o choreografii?
O choreografii. Poprvé jsem mu asistentku dělala v Šakalích létech, potom v muzikálu Donaha! a teď nově v Sugar.

Jak se ti daří skloubit práci choreografa s herectvím? Ve všech jmenovaných muzikálech jsi hrála poměrně výrazné role, v Sugar to bude dokonce role titulní.
Hrát velkou roli v muzikálu a dělat přitom choreografie znamená zavřít se na dva měsíce do divadla a v podstatě se jít domů jen vyspat a najíst.

Můžeš být konkrétnější?
Musím toho zvládnout strašně moc. Připravit číslo, naučit ho kolegy, potom rychle odbíhám na korepetice, tedy do studia, kde se učíme správě interpretovat hudební čísla. Musíme dodržovat, aby dlouhá nota byla dlouhá a krátká zase krátká. Přitom nám diváci musejí rozumět a všechno by mělo působit co nejsamozřejměji.

Doma se připravuješ taky?
Jistě. Musím se naučit text a připravit další choreografie a do toho všeho musíme s kolegy zvládat běžný provoz divadla a poskytovat rozhovory pro diváky, protože ti se na Sugar už dlouho těší. Ale nestěžuji si. Těší mě, že se můžu podílet na výrazných úspěších našeho malého divadla u hranic… (smích)

Je v Sugar něco, cos prozatím na jevišti nezkusila?
Ano. Na jevišti se mnou bude i má fenka Jackie, ale nevím, jestli budu mít větší trému za sebe nebo za ni.

Balaš je známý tím, že diváky neustále překvapuje. Prozradíš, co na diváky chystá tentokrát?
(Tváří se záludně a dlouho přemýšlí) Nemůžu, upsala jsem se krví. Ale bude to bomba!

Kolik hudebních tanečních čísel musíš nastudovat?
Já osobně osm. Zbylá čísla pomáhá kolegům nastudovat Aneta Michalčíková, která už připravila choreografie ke spoustě dalších inscenací Slováckého divadla. Bez ní bych možná do premiéry nedožila.

Prozradíš něco veselého z divadelní kuchyně?
Jo, je to k popukání. Premiéra se blíží. Nemysli, 11. listopadu není tak daleko.

Kdy ses dozvěděla že budeš hrát postavu krásné Sugar?
Nevím, někdy o prázdninách mi to volal kolega David Vaculík. Ležela jsem u moře a když jsem položila telefon, obrátila jsem se na záda…

A co bylo dál?
Dál? Přítel mi natřel bříško krémem. (smích)

Jaký to vůbec je, hrát roli, která proslavila Marylin Monroe? Cítíš jiný pocit odpovědnosti, než při práci na jiné postavě?
Odpovědnost cítím sama za sebe, za Marylin ne. Samozřejmě že hrát Marylin je nevděčné, protože ji všichni znají a budou mě s ní srovnávat. Když ji budu hrát jako kopii filmu, budou říkat že je to kopie a když se budu snažit udělat tu roli po svém, budou pravděpodobně říkat, že to není Marylin, jenom Vronská v blond paruce. Ale věřím Radkovi Balašovi, že ví jak se s tím vypořádat.

A jak se s rolemi perou tví jevištní partneři, tedy Tomáš Šulaj a Jirka Hejcman? Jaké to je zkoušet s nimi?
Perou se statečně. Vůbec – všichni jsme stateční. V divadle řádí chřipka, takže zahuhlaný herec s teplotou, poskakující na zkoušce podle přesně daných choreografií a snažící se vymýšlet legraci při zkouškách činohry, který ještě ke všemu jde večer hrát představení - panečku, to je skutečný boj. Ale taková je běžná praxe. Není tedy divu, že občas je toho už moc a některý z kolegů se definitivně složí a musí se odložit premiéra nebo dokonce z inscenace úplně odstoupí.

To se stalo v muzikálu Sugar, že některý z herců musel z přípravy odstoupit?
Obojí se bohužel stalo kolegovi Petrovi Čagánkovi, kterého čeká složitá léčba. Musíme za něj najít dostatečnou náhradu a dohnat ztracený čas, což nebude jednoduché.

Pojďme raději k něčemu veselejšímu. Vzpomínáš si jak na tebe působil slavný film, když jsi jej viděla poprvé?
Byl černobílý...

Jaký je rozdíl mezi filmem a jevištním zpracováním, které uvidí diváci? A neříkej že bude barevné...
Myslím, že když se ohlédneme zpět na předchozí muzikály, které ve Slováckém divadle nastudoval v poslední době Radek Baláš, uvidíme dvě velmi divácky úspěšné inscenace, na které se stály v pokladně fronty a byly vyprodány během chvilky. Nevidím důvod, proč by se to nemohlo povést i do třetice. Sugar bude plná tanečních čísel a písniček, které ve filmu nejsou.

Čím to podle tebe je, že všechny muzikály nastudované Radkem Balašem dosahují ve Slováckém divadle takové úspěchy?
Bude to asi vhodně zvoleným titulem a tím, že Radek Balaš zkrátka muzikály umí. Je to jako když se celé odpoledne díváš na televizi a moc tě to nebaví, když v tom se ozve znělka třebas Paramount pictures. V tu chvíli na tebe z šedi seriálů a reality show vykoukne například James Bond a prostě to sedne.

Tím chceš říct že ostatní inscenace Slováckého divadla bys přirovnala k šedi seriálů a reality show a muzikály jsou tím, co repertoár osvěžuje?
Naopak! Mluvím o šedi kolem nás a o tom, že ve Slováckém divadle se diváci vždycky díky našim inscenacím rozsvítí. A dává-li se zrovna kus jako Donaha! nebo Sugar, jsou to zážitky, na které dlouho nezapomínají. Muzikál je zkrátka živá a poměrně vkusná zábava a my ji ve Slováckém divadle děláme na té nejvyšší úrovni.