„Sedla jsem si do lavice, paní učitelka stála před námi a říkala jsem si, že to teda bude zajímavé. Myslela jsem na naši komedii a vybavovala si všechny situace z Úči. Naštěstí se zatím jednalo o informační schůzky a doufám, že ani do budoucna nebudu muset řešit to, co řeším v roli maminky Lukáška, tedy že Mikulášek nebude mlátit ostatní chlapečky,“ směje se.

Inscenaci, kterou považuje za svou oblíbenou, by přála ještě spoustu dalších repríz. „Vybavuju si dobu, kdy stou reprízu slavily Rychlé šípy - to byla sláva. A najednou je tady sto dvacátá repríza Úči a možná nám asi nedochází, že hrajeme v druhé nejreprízovanější inscenaci v celé téměř osmdesáté historii Slováckého divadla. A moc bych si přála, abychom za pár let mohli psát, že Úča slaví pětistovku,“ uzavírá s úsměvem.

„Občas si malinko zaimprovizujeme,“ prozrazuje „Úča“ Irena Vacková

Irena Vacková hraje v komedii učitelku Sabinu Milerovou, která musí v průběhu třídních schůzek čelit pětici rozlícených rodičů. Na zkoušení vzpomíná ráda. „Zkoušení bylo bezva, vše plynulo pod vedením Michala Zetela přirozeně a zábavně. I po 120 reprízách a čtyřech a půl letech od premiéry ty zásadní scény pořád drží pohromadě. A tam, kde je to možné, si občas malinko zaimprovizujeme, aby celek jiskřil a bavil nejen diváky, ale i nás.“

I Irena je maminkou dnes už téměř dospělé dcery Veroniky, a tak má s třídními schůzkami zkušenost i z pohledu rodiče. „Vzpomínala jsem na naše třídní schůzky spíš během zkoušení, kdy jsme každý mluvili o svých zkušenostech. Ale něco takto vyhroceného jsem nikdy nezažila. Naštěstí,“ uzavírá s úsměvem.

Na 120. reprízu komedie Úča musí pryč! zbývají posledních pár vstupenek, stejně jako na další říjnové reprízy. Diváci se kromě Ireny Vackové a Jitky Hlaváčové mohou v dalších rolích těšit na Pavlínu Hejcmanovou, Terezu Novotnou, Josefa Kubáníka, Petra Čagánka a Vladimíra Salčáka.