Kdo přišel s nápadem uvést právě hru Little Sister? Dramaturgyně Slováckého divadla Hana Hložková. Jak vznikla spolupráce se Slováckým divadlem? Zavolala mi právě Hanka Hložková, se kterou se znám již několik let. Viděla v Praze moje inscenace v Divadle Letí, které se věnuje současné dramatice a před dvěma roky také uvedlo světovou premiéru první hry Radmily Adamové „Holky Elky“. Já jsem tu inscenaci režírovala, s autorkou jsme si velmi dobře rozuměly, takže mě asi Hanka oslovila cíleně. Proč reality show podle vás tolik přitahují diváky k obrazovkám? Já myslím, že to je taková odvěká touha podívat se k někomu domů a zjistit, jak to tam funguje. Dřív lidi tajně nahlíželi sousedům do oken, dneska si sousedy pustí v televizi. U jiných typů reality show zase táhne princip Popelka – mediální hvězdy nás fascinují, ale jsou nedostupné, žijí „jinde“. Ale když se před zraky diváků zrodí hvězda z úplně obyčejné dívky, tak si lidé v koutku duše namlouvají, že na každou Popelku někde čeká její princ a její hodina slávy. Dívala jste se na reality show vy sama? Sledovala jsem první řadu Vyvolených a první řadu Česko hledá superstar. Zajímavé je, že pak mě to vždycky přestalo bavit. Je to povrchní zábava a člověk se také jako povrchní konzument chová – chce pořád nějaké nové hračky, ty staré ho brzy omrzí… Jakým tématům se hra Little Sister také věnuje? Pro mě je hlavním tématem té hry touha po úspěchu a manipulace. Hlavní hrdinka chce uspět v dnešním světě, je připravená pro to hodně obětovat a manipulovat lidi kolem sebe, aby dosáhla svého cíle. Přestože je velmi schopná, nevšimne si, že se i ona sama stala předmětem manipulace. A tak zajde dál, než původně plánovala… V divadle jste se sešli také s exvyvoleným Emilem Zajacem. Co jste se od něj dozvěděli? Spoustu praktických věcí. Právě o té manipulaci, o tom, jak se vyrábí „realita“ v reality show a jak to prožívají ti pokusní králíci, kteří jsou zavření ve vile a pak je vypustí ven a nechají napospas davům fanoušků. Použijete něco z toho, co vám o vyvolených řekl, také do inscenace? Ano. Několik momentů mě zaujalo. Například „vábení kamery“. To vzniká v situaci, když se kamery dlouho nehýbají, soutěžící znervózní a začnou je vábit… Jak jste obsazovala role ve hře? V úzké spolupráci s dramaturgyní a autorkou, která hercům Slováckého divadla některé role ještě upravovala „na míru“. Myslím, že se to povedlo a herci si své role skutečně užívají a věřím, že to diváci ocení. Já jsem přišla s obsazením hlavní dvojrole - od začátku jsem chtěla Alžbětu Kynclovou. Znáte repertoár Slováckého divadla, co na něj říkáte a co si myslíte o zdejším hereckém souboru? Znám většinu. Nebudu originální a zopakuji to, co říkávají režiséři, kteří tu pracovali: Slovácké divadlo je divadlo snů. Všichni jsou tu přátelští a zároveň velmi profesionální. Dokážou, cokoli si člověk vzpomene – činohru i muzikál…komedii i tragédii…klasiku i současné hry. A mají neuvěřitelné publikum, které svému divadlu fandí a podporuje je. Zažila jsem tu několik „obyčejných“ repríz, které měly tak neuvěřitelnou atmosféru, že jinde by tak nevypadala ani premiéra. Prostě město zaslíbené. Jenom je člověk strašně nervózní, aby to nějak nepokazil, ale co už - snažit se musíme, nic jiného se nedá dělat.