Jako režisér výtečně zvládáte českou klasiku, hudební tituly i komedii. Který žánr je vám osobně nejbližší a proč? Na to bych asi nenašel jednoznačnou odpověď. Když máte dobrou předlohu, ve které je významná dějová linie, přesné lidské charaktery – ať už kladné nebo záporné – potom už nemusíte přemýšlet, zdali je pro vás režiséra žánrově blízká. Jsem snad už zkušený divadelník. Mám dobrý nos, abych poznal, co je dobré, respektive co bych chtěl režírovat. Zapadá nově uvedená inscenace V jámě lvové do vaší představy o ideální hře? Stoprocentně zapadá. Jsem přesvědčen, že je to jeden z nejlepších dramatických textů, který vznikl za posledních deset let. Někdo se možná ušklíbne, že je to hra, se kterou se nedá dělat nic víc – takzvané umění. Je to pro ně příliš líbivá komedie, někdo to dokonce řadí mezi komerci. V jámě lvové je zapotřebí dvou rozhodujících elementů. Vynikající herci a pokorná režie. Je to hra o životě. A neříkal snad jeden významný český klasik - “Divadlo je život a vrací se zpět do života.“? Vzpomenete, jak jste se s hrou V jámě lvové seznámil? Bylo mi doporučeno, abych se podíval v Městském divadle v Brně na mimořádně zajímavou inscenaci v režii Stanislava Moši. Po shlédnutí jsem byl nadšen. Ale vůbec mě tenkrát nenapadlo, že bych ji chtěl režírovat. To musí ve vás uzrát. Ten nápad přišel zhruba po dvou letech. To už jsem měl od brněnské inscenace odstup a svoje oči režiséra. Svůj nápad jsem sdělil naší dramaturgii a za pár týdnů jsme již hovořili o Jámě jako o jistém titulu pro rok 2008. Je krátce po premiéře, dokážete se na přípravu hry podívat s odstupem? Co bylo nejtěžší? Záleží na tom, jaký typ inscenace děláte. Při své režii Tchánů jsem před herce předstupoval před herce s volným scénářem, kde přes základní režijní závěr vzniká spontánní herecké divadlo, plné gagů a takzvané improvizace, samozřejmě dopředu připravené. Jámu lvovou jsem měl od počátku detailně připravenou. Už v době zahajovacích zkoušek jsem si byl schopen celou hru ve své představivosti promítnou v duchu jako film. To však nic nebránilo tomu, aby herci neměli pocit tvůrčí svobody. A tak při studiu inscenace samozřejmě vznikaly další nápady, které inscenaci posouvaly ještě o kus dál. Co bylo nejtěžší ? Poslední zkouška. Celé studium inscenace se všemi zúčastněnými bylo nádherné. A pak musíte inscenaci pustit před diváky a v duchu máte pocit, že pouštíte do světa dítě, které jste měl neskonale rád ... Ohlasy jsou mimořádně kladné, i když se hra dotýká vážných témat, její děj se odehrává v době II. Světové války. Myslíte, že je to důkaz toho, že lidé nejsou k vážným věcem lhostejní, jak se občas tvrdí? Zde je otázka trochu nepřesná. Hra V jámě lvové se odehrává v polovině třicátých let dvacátého století, tedy v době vrcholného nástupu fašismu k moci. Cesty všech diktatur jsou si podobné, neřku-li téměř stejné. V tom vidím hlavní memento a nadčasovost. Nezapomínat. Probudit i ty lhostejné ... Slovácké divadlo není z těch, které by se vozilo jen na vlně komedií a muzikálů. Jaká témata jsou pro vás při výběru nových her důležitá? Tady se už asi trochu opakuji, ale pro mne je nejdůležitější člověk a jeho osudy. A když mi hra zavoní člověčinou, rád po ní sáhnu. V těchto dnech nabízíte nové předplatné. Počet vašich předplatitelů se téměř dotýká neuvěřitelné hranice 7000 předplatitelů. Atraktivní nabídka titulů zájem ještě zvyšuje. Co pro diváky chystáte? Jsme typicky repertoárové divadlo a tak se snažíme o co nejširší spektrum inscenací, které divákům nabízíme. Jsem přesvědčen, že nabídka titulů pro rok 2009 bude stejně atraktivní jako ty předešlé. Přesvědčte se sami. Robert Bellan už připravuje bláznivou komedii Tenor na roztrhání, po něm bude Radovan Lipus režírovat hru Křídlo uvedenou ve světové premiéře, následuje muzikál Carmen nastudovaný Hanou Mikoláškovou, já se ujmu české a světové klasiky, tedy Našich furiantů a Obchodníka s deštěm a režisér J. A. Pitínský uvede Máchovy Cikány. Kdybyste si vy sám mohl splnit režijní sen, jaký by to byl? Hamlet.