Tomáš Šulaj, herec: „Nejnověji mi rozbušila srdce prodloužená mé dcery, slavnostní plesový večer ve Zlíně v Kongresovém centru. Jednak to, že už máme tak velkou dceru a mohl jsem si s ní zatančit, ale taky to nadšení 17lteých lidí, kteří sice netančili jako ve Stardance, ale úžasná byla jejich touha se s tím popasovat. A jak byli všichni k sobě galantní, chlapci si vážili děvčat a děvčata byla milá na chlapce.“

Lukáš Kopecký, umělecký šéf, režisér: „Mým nejsilnějším zážitkem byla jednoznačně vlastní svatba. Tenhle prožitek si s sebou ponesu ještě dlouho. A vůbec ne proto, že jsme si slib a prstýnky vyměnili v krásném prostředí brněnské vily Tugendhat. I když tato kulisa bezesporu vše ještě umocnila. A z divadelního života? To se rád vracím k premiéře napínavého thrilleru Vosa. Večer se totiž spousta věcí pokazila, ale ten boj, co mé kolegyně o tu premiéru svedly! Diváci nevěděli, že od určité chvíle mělo být všechno trochu jinak, i tak byli podívanou strhnuti. A ve mně se ten večer cosi odšpuntovalo a po covidových letech jsem znovu pocítil dřívější popremiérové pocity - sice trochu smutku, že pro mě jako pro režiséra něco končí, ale především spokojené naplnění. Ještě teď chce se mi zvolat: jen houšť!“

Libuše Habartová, ředitelka: „Hodně jsem nad touto odpovědí přemýšlela a musím říct, že nejsilnějším emotivním zážitkem, který se vlastně prolíná celým rokem, je pro mě zjištění, že vše, co jsem v životě považovala za neměnné jistoty, se může během okamžiku změnit. Teď myslím na válku na Ukrajině, která se dotkla více či méně každého z nás. První neuvěřitelná, téměř až euforická vlna solidarity s ukrajinským lidem, následně velká polarizace společnosti v souladu se snahou pomáhat dlouhodobě Ukrajině. Toto uvědomění, že vše, co jsme si nedokázali v našich životech představit, se může klidně udát, ve mě posílilo víru v to, že nejdůležitější je pro mě plné prožívání přítomného okamžiku, ať už se jedná o přítomnost milované osoby, poslech krásné písně, vnímání nádher přírody, prožívání pocitů vděčnosti a především existence víry v to nejlepší v každém z nás.“

Tereza Novotná, herečka: „Jejda, jak vybrat jen jeden? Ten divadelní se mi vybavil v podobě našich Tří sester, na které jsem šla jako divák zcela bez jakéhokoli očekávání a vyplatilo se. Nechávala jsem se překvapovat minutu po minutě a odcházela opravdu naplněná. Z nedivadelního je to asi krátká letní pouť s kamarádkou po červené svatojakubské cestě z Rajhradu do Mikulova.“

Pavel Šupina, herec: „Srdce mi rozbušilo to, ze jsem se dostal ke zdravotním klaunům a každý týden mohu díky tomu prožívat jedny z nejsilnějších zážitků.“