Pavlína Hejcmanová (Andrea Brodská): „Ani ne tak ze zkoušení jako z jedné z repríz. V roli se rozrušeně vykláním z okna a hluboce dýchám. Jednou dole stály nějaké dvě dámy a vyděšeně se mě ptaly, jestli nepotřebuji pomoc. Snažila jsem se jim naznačit, že jsem v pořádku, že jen hrajeme divadlo, samozřejmě tak, aby to pokud možno neviděli diváci. Tehdy jsme se docela zapotili i zasmáli.“

Josef Kubáník (Patrik Ježek): „Nestane se často, že v průběhu inscenace si může herec zobnout do svačiny, hrát si s mobilem nebo listovat v časopise. Moje role to přímo vyžaduje, navíc nemám rád, když jsem příliš svázaný a nemám jakousi drobnou volnost při hraní, a tak si diváci mohli všimnout, že občas umístím na sociální sítě divadla fotku přímo z představení. To jsem si užíval už při zkoušení a s radostí to občas udělám i při některé z repríz.“

Tereza Novotná (Karolína Pastyříková): „Vybavila se mi jedna repríza, ve které jsme, z touhy po změně, hráli všechno zrcadlově. Tedy to, co jsme normálně hráli napravo, jsme hráli nalevo a naopak. Všichni jsme byli zmatení, moc si to neužili a rádi se vrátili k původní verzi (smích).“

Petr Čagánek (Jaroslav Kvapil): „I když jména postav už byly od překladatele počeštěné, panu režisérovi se moc nelíbily, a tak jsme si v průběhu zkoušený vymýšleli nové. Pak jsme samozřejmě nějakou dobu nevěděli, kdo se jak jmenuje, oslovovali se jinak a byly v tom pěkné zmatky. Navíc je hra zasazená do Uherského Hradiště a do Prahy a tomu je přizpůsobená i mluva. My s Terkou Novotnou jsme v ní za Hradišťáky, a tak jsme si v dialozích důsledně přepsali všechny koncovky, například silný a správný na silné a správné.“

Kdy na Úču?

Na březen naplánovalo Slovácké divadlo do programu oblíbenou komedii rovnou dvakrát. Reprízy s číslem 127 a 128 se odehrají 7. a 29. března. Posledních pár vstupenek je k dispozici na webu a v pokladně divadla.