Zápletka je banální. Světoznámý tenorista před očekávaným vystoupením požije velké množství alkoholu a to mu znemožní, aby účinkoval. Ředitel divadla se rozhodne obléci kostým Othella talentovanému zaměstnanci Maxovi a podstrčí ho místo hvězdy. Mistr se však probudí a usiluje o vstup na jeviště. Následují divácky vděčné výstupy se záměnami domnělého i skutečného pěvce. Režie byla svěřena Robertu Bellanovi, jenž předchozími inscenacemi slováckou scénu proslavil po celé republice a prokázal, že umí vystavět komedii vkusně a s nadhledem. Škoda jen, že dramaturgyně Iva Šulajová nešla ve stopách inovace, kterou oživila inscenaci hry 1+2=6 nastudovanou před téměř dvěma lety a že nedokázala prosadit škrty, jež by hlavně první část inscenace zkrátily. Nicméně ani tentokrát inscenátoři nesklouzli k podbízivé frašce. K příjemnému výsledku jim pomáhá i krémově zabarvená scéna Miroslava Maliny tvořená kruhy a kružnicemi a luxusně vyhlížející kostýmy Šárky Bellanové. Při inscenování hry vsadil režisér na zpěv bez předpokládaných playbacků, což je úspěšné z poloviny. Herci Slováckého divadla jsou v muzikálových projektech jako doma, opera je však zcela jiný žánr a je to znát hlavně na Maxovi Davida Vaculíka. Snaživé herectví mu občas kazí tóny vedle. Martin Vrtáček je v roli operního maestra suverénní a jistý. Postavu divadelního ředitele zahrál standardně Kamil Pulec. Z dámské části souboru vyniká v plnokrevném výkonu Monika Horká jako manželka opěrní hvězdy. Za zmínku stojí i výtečná kreace Josefa Kubáníka, jenž s přehledem dokázal, že není malých rolí; ostatně už několik let patří mezi jistoty Bellanova týmu. Soubor Slováckého divadla potvrdil očekávání, že i v novém roce je v obdivuhodné kondici. Přidají-li se k němu i obsahově hodnotnější tituly, můžeme se těšit na velké zážitky. Kateřina Bujáková, publicistka