„Nejvíce a mile mě překvapilo místní publikum. Jeho věhlas samozřejmě sahal až do Brna a dostal se ke mně již v minulosti, ale jakmile jej člověk okusí naživo, stejně je v příjemném šoku. Lidé tu nejenže chodí do divadla, oni mu i rozumí!“ těší mladého herce, který se publiku představil v několika rolích, například jako Max v grotesce Opilí. Tu zároveň považuje za dosud svou úlohu nejtěžší.

„Měl jsem dlouho problém nalézt ke své postavě, klíč. Nadřel jsem se nejvíc ze všech charakterů, jež jsem v minulé sezoně ztvárnil, ale miluju ho!“ dodává.

Jen si lehnout na zem a plakat smíchy

Dan zavzpomínal i na okamžik, kdy se v uplynulém roce na jevišti nejvíc zapotil. „Jednou se při repríze komedie Třináctkrát za svědka stalo, že kolegovi Davidu Vaculíkovi vypadl text a místo obligátního svatebního proslovu ‚Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými...', řekl něco jako: ‚Kdybych měl tajemství a znal všechna tajemství a měl víru tak, že bych mohl hory pohýbat, ale nic nejsem, nic nejsem’. Tak to jsem měl co dělat, abych se nepoložil na zem a nezačal plakat smíchy,“ vzpomíná mladý herec.

A jaký je dosavadní nejsilnější Danův zážitek z uplynulého roku? „Ten nejintenzivnější bude asi mé účinkování v pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka. Byl jsem tam sám za sebe, bez možnosti schovat se za postavu, což byla pro mě do té doby nepoznaná věc. Mám na ten večer fakt nádhernou vzpomínku. A doufám, že diváci také,“ uzavírá Dan Gajdoš.