Kamilo, jaká je podle vás komedie Úča musí pryč!?

Rozumím jí čím dál víc. Máme teď už dvě děti ve škole a i já jsem narazila na paní učitelku, se kterou jsme si úplně nesedly. Na poslední rodičák jsem přišla s obavou, že ze mě vyjdou věty kolegyně Hejcmanové, například: ‚Ale paní učitelko, to byla vaše povinnost, informovat rodiče!' (smích). Moje maminka i tcháni byli ale učitelé, takže mám pochopení i pro druhou stranu, vlastně rozumím každé postavě komedie.

Co vám o komedii říkají po zhlédnutí samotní diváci?

Nejlepší i nejděsivější je to, že nám především učitelé říkají, že ta hra je napsaná úplně přesně podle toho, co sami zažívají. Že opravdu dochází k vyhroceným situacím, kdy rodiče jsou mylně přesvědčení o dokonalosti svých dětí. A že i kdyby zrovna tito rodiče na hru přišli, budou se smát a nepoznají se (smích).

Užíváte si zájezdy, kterých má inscenace čím dál víc?

Nejsem z Hradiště, takže pro mě je to zájezd pokaždé. A vždycky je to pro mě velký relax. Když to jen trochu jde, vyrazím dřív na kafíčko s některou z hradišťských kamarádek nebo do obchůdků, které u nás v lese, kde žijeme, nemám. Je to pokaždé takový můj den zakončený skvělou Účou. A přiznávám, že pokaždé se těšíme i na zájezdové pohoštění (smích).

Druhá nejhranější a žádaná po celém regionu

Komedie Úča musí pryč! vstoupila před půl rokem do historie Slováckého divadla. Šestnáctý dubnový den herci odehráli 130. reprízu a v tu chvíli překonali i veleúspěšnou komedii 1+2=6. Úspěšnější jsou už pouze jen Rychlé šípy s více než 530 reprízami.

Inscenace o pětici rodičů, kteří chtějí odvolat učitelku svých dětí, ale ta se nechce jen tak dát, měla premiéru 22. ledna 2018 a účinkuje v ní celkem sedm herců. Divadlo ji uvádí přímo ve třídě Základní školy Unesco, ale čím dál více o komedii stojí i nejrůznější města a obce po celé Moravě. Prozatím absolvovala zájezdy do škol v Huslenkách, Velkých Pavlovicích, Vsetíně, Adamově, Havřicích, Vlčnově, Hroznové Lhotě, Nivnici a v minulém týdnu hostovala v Zubří. Tam byl o ni takový zájem, že se hrála hned dvakrát, a to od 15 a od 19 hodin.

Čtrnáctý zájezd mimo ZŠ Unesco je naplánovaný na pondělí 16. října, kdy komedie zamíří kvůli velkému zájmu už podruhé do Nivnice a oslaví zároveň 140. reprízu.

Když na zájezdu zvoní, kdy nemá

Součástí inscenace je i Vladimír Salčák, který zastává funkci inspicienta, nápovědy a zároveň hraje Školníka. „Mým úkolem je přenést diváky do doby a pocitu, kdy se školníci opravdu chovali hrozně, na všechny křičeli, že se nepřezuli a podobně. Dnes už snad není tak kruté, ale já si záměrně hraju na pitomce,“ usmívá se Vladimír, který byl dříve ve Slováckém divadle v angažmá a nyní funguje jako archivář a občasný herec.

Školník vítá rodiče v ZŠ Unesco a samozřejmě i na zájezdech, kde už došlo i ke zpestření jeho role.

„Na Unescu máme zařízeno, že zvonek večer nezvoní, aby to nerušilo představení, ale při zájezdu v Velkých Pavlovicích se na to zapomnělo. Seděl jsem před třídou a najednou začalo zvonit. Věděl jsem, že ředitel i místní učitelé jsou právě na našem představení. Ředitel ale vyběhl, něco zmáčkl a zvonek ztichl. Přemýšlel jsem, jak ho co nejnenápadněji znovu zavést do třídy, aby o nic nepřišel. Nakonec jsem coby školník otevřel dveře a poslal jej dovnitř se slovy: ‚No to se nám tady nesmíte courat po škole!'. Samozřejmě následoval výbuch smíchu od ředitele samotného i od jeho učitelů,“ uzavírá pobaveně Vladimír Salčák.