„Jsem moc rád, že se tato inscenace zase objevila na českých jevištích, považuji ji za velké dílo. Tatínek ji napsal v roce 1945, když se vrátil z koncentračního tábora a všichni si mysleli, že je poznamenaný a že se zbláznil z hrůz, které zažil. Místo toho napsal takovou silnou a velmi pozitivní hru o lásce k životu,“ popisuje okolnosti vzniku hry Jan, který o svém otci napsal obsáhlou publikaci Nežádoucí návraty E. F. Buriana.

„Byl to pro mě velký zážitek,“ skládá poklonu známý písničkář

„Poprvé jsem Lásku, vzdor a smrt slyšel v pěti letech a naposledy ji uvedl pražský BodyVoiceBand před pár lety v Praze, ale pouze jako neinscenovanou koncertní podobu. Ta hra se uvádí málo a když se objeví, je to pro mě velká radost,“ pokračuje Jan Burian. „Provedení Slováckého divadla se mi moc líbilo, byl to pro mě velký zážitek ze zpěvu, i kapela hrála velmi dobře. Voiceband, tedy rytmizovaná recitace, je to nejtěžší, co se v české kultuře dělá. Navíc inscenovat hru z českého venkova 19. století dnes a najít klíč, jak ji podat srozumitelně, je těžké. Pan režisér se s tím vypořádal velmi důstojně. Skvěle s herci vyhmátli to nepodstatnější a jsem moc rád, že se Láska, vzdor a smrt ve Slováckém divadle hraje,“ říká Jan Burian, který na premiéře jako jeden z prvních začal tleskat ve stoje.

I Kapitán Demo má dědečkovy geny pod kůží

Jan Burian má tři děti a všechny tíhnou k umění. Dcera Zuzana je režisérka a při studiu na DAMU poznala všechny spojitosti, které má ke svému slavnému dědečkovi. Dokonce asistovala při režii inscenace jeho hry Vojna. Syn Jan má k divadlu taky velmi blízko a nedávno skládal muziku pro Národní divadlo. Druhý syn Jiří tíhne spíše k pop-music a zviditelnil se hlavně fiktivní postavou jménem Kapitán Demo. „Myslím, že i on se k této muzice občas obrací, to máte prostě v sobě a nemůžete si pomoct. Dokonce vydal desku Bohemia, která navazuje na tradici lidových písní, i když to nakonec byla pop-music. A přestože dělá muziku úplně jinak, má zkrátka v sobě tyto geny,“ uzavírá Jan Burian.