S úspěchem režírujete světovou i českou klasiku. Ke které máte větší vztah?

Jakákoliv klasika je prověřená trvalá hodnota. Mám rád dobré a kvalitní hry. To lze u klasiky předpokládat. Pak už jen najít důvod „PROČ" tu či onu klasickou hru inscenovat. U Našich furiantů jsem „PROČ" objevil a proto na nich v současné době pracuji. Proto česká klasika. Když jsem u Richarda III. našel správné „PROČ", pracoval jsem na klasice světové. Takže bych tento vztah viděl jako plichtu.

Pravdou asi je, že českých her prověřených časem není tolik. Které jsou pro vás ty nejzajímavější ?

Není jich mnoho, ale ke špičce patří Maryša a Naši furianti. Jsem velice rád, že jsem se mohl s oběma zmíněnými tituly setkat jako režisér. Do doby, kdy tyto hry vznikly, patří ještě dílo Gabriely Preissové. Tehdy se stalo něco, co je v Evropě zcela unikátní. Francouzská, anglická a německá literatura ovládla celý kulturní svět. Inspirovala a dávala impulsy do všech podob evropské literatury. A náhle se u nás objeví něco, co se zcela vymyká ustáleným normám - t.zv. Vesnický román. To je náš klenot, který nám může celý literární svět závidět. A na jeho vrcholu je Maryša a Naši furianti.

Před čtyřmi lety jste režíroval Maryšu. Proč jste si dal na další českou hru tolik času ?

Musel jsem objevit ono slůvko „PROČ". A když jsem před časem sledoval volbu jednoho vysokého ústavního činitele, najednou jsem věděl, „PROČ" musím režírovat Naše furianty.

Naši furianti se na českých jevištích objevují pravidelně. V čem je podle vás jejich nadčasovost ?

Naše česká povaha, naše malost, naše čecháčkovství - v tom to je. Neznám lepší českou hru o našem charakteru. Proto považuji jakékoliv aktualizace a úpravy za zbytečné. Stačí jen trochu pozornosti a události v Honicích l.p. 1869 jsou srovnatelné s tím, co je kolem nás právě teď...

Inscenace Našich furiantů pokaždé vynikají silnými hereckými výkony. Na rozdíl od jiných her, které stojí na několika postavách, je tady důležitá úplně každá. Má Slovácké divadlo soubor, který zvládne takovou výzvu ?

Tady budu velice stručný. MÁ !! - Jinak bych se do tohoto náročného projektu ani na okamžik nepustil. Bez dobrých herců se nedá dělat dobré divadlo.

Proč si myslíte, že má česká klasika pořád takovou oblibu u diváků ?

Pro svoji originalitu a vyjímečnost. Opět se vracím k fenoménu Vesnického románu. České prostředí, typicky české vztahy. A asi bohužel i proto, že velká většina obdivovatelů vidí v kaleidoskopu postav a postaviček ironicky okolí kolem sebe, jen sebe sama tam nevidí téměř nikdy ...

Naše furianty jste už uvedl v roce 1987. Jak na ně vzpomínáte ?

Moc ne. Chtěl jsem se trochu podívat do své režijní knihy z roku 1987, jenomže mi ji po deseti letech odnesla velká voda. Ale snad je to dobře, že neopisuji osvědčené věci. Musím tvořit znovu, s novými lidmi. Ne podle zažité šablony, ale podle skutečné tvůrčí práce se všemi zúčastněnými.

V čem budou jiní Naši furianti roku 2009 ?

V barvách. Je to určitá symbolika, kterou bych nerad dále prozrazoval. Ať se diváci přijdou podívat...

Publikum je zvědavé na kostýmy, hudbu i scénu. Prozradíte, jaké spolupracovníky jste oslovil?

Je to domácí osvědčený tým - scénograf Miroslav Malina, autorka kostýmů Eva Jiřikovská, skladatel Josef Fojta, choreografka Ladislava Košíková, textař Michal Stránský a dramaturgyně Iva Šulajová, která se právě vrátila z mateřské dovolené.

Premiéra proběhne ještě před prázdninami, co vás čeká po ní ?

Tentokrát to bude klasika světová a už se na ni moc těším. Obchodník s deštěm je titul skvostný.