Katko, jaké máte vzpomínky na minulou Noc divadel?

Moc ráda jsem se přihlásila k úkolu provázet diváky po divadle. Byla jsem ale nervózní, že dostanu otázky, na které nebudu znát odpovědi. A to se i stalo, ale měla jsem u sebe skvělou uvaděčku Lucku a na stanovištích odborníky, kteří na dané téma umí mluvit hodiny. Andrej o světlech, Jitka o práci nápovědky, Petr o technické složce a parametrech divadla... Myslím, že na téměř všechny otázky dostali diváci odpovědi, a když ne, byli velice chápaví a to mně uklidnilo.

Překvapilo něco vás samotnou?

Kolik historek už mám za tu krátkou dobu v divadle nasbíraných! Skoro každé dva kroky jsem se musela zastavit, protože jsem chtěla něco povyprávět. Třeba jaké teplo vydávají reflektory a jak hrozné horko mi je při Limonádníkovi. O propadle a o Davidu Vaculíkovi, který nás rozesmívá, když ho není vidět. Jak se mi na jevišti rozpadla bota a sotva jsem zašla do zákulisí, už jsem měla nachystané boty nové, a tak dál a tak dál.

To muselo bavit vás i diváky…

To ano. Dokonce jsem začala zdržovat i další skupinu, kterou vedl Jirka Hejcman. Ten se na mě po chvíli i mračil. Jestli budeme tentokrát znovu provádět, myslím, že si dá pozor, aby neměl svou skupinu po mně (smích).