Ošklivec? Ani slovíčko navíc

Všichni čtyři herci, kteří účinkují v inscenaci Ošklivec, se shodují na tom, že text hry je velmi dobře napsaný a ukrývá spoustu vtipných narážek. Přesto pro ně vůbec není snadný.

V Ošklivci není prostor pro improvizaci

„Když jsem Ošklivce četl poprvé, působilo to na mě komicky ve své nepatřičnosti, a přišlo mi, že tam není ani písmenko navíc, že je to hra bez omáčky. A výborně jsem se bavil. Mně osobně tento styl humoru sedí, tedy čistý, úsečný a upřímný. Autor říká věci, které se napřímo neříkají ze společenské slušnosti, musí se do nich obvykle přilít trochu omáčky, aby byly stravitelné, a to v Ošklivci není,“ říká Jakub Zelinka, který si v Ošklivci zahraje Letteho asistenta Karlmanna a stejnojmenného syna Staré dámy.

Jeho slova potvrzuje i David Vaculík. „Ten text je ostrý, rytmický, obsahuje především rychlé a krátké dialogy. Bez textové znalosti by to u tohoto kusu vůbec nešlo. A není tam žádný prostor pro improvizaci, každé slovíčko navíc by rušilo. A taky je to tak rychlé, že člověk by neměl ani šanci na místě něco vymyslet,“ směje se herec.

Učení s miminkem na rukou

Ve dvojroli Schefflera, Letteho šéfa, a Schefflera chirurga se na Malé scéně představí i Lukáš Matěj, kterého diváci znají z bláznivé komedie Zamilovaný velvyslanec nebo napínavého dramatu Hostina dravců. „Ten text musí šlapat jako hodinky, dialogy fičet přesně za sebou. Má to v sobě rytmiku, kterou nemůžeme porušit. I teď tady sedím s miminkem na rukou a opakuju si text pořád dokolečka,“ říká pár dnů před premiérou herec, kterému se druhý syn Lukášek narodil v lednu jen jediný den před premiérou Zamilovaného velvyslance. „Až spolu s diváky pak ale budeme hledat místa, kde bude pauza na smích a kde se smát třeba nebudou,“ dodává Lukáš Matěj.

Jitka Hlaváčová si v Ošklivci užije rovnou tři role a všechny se jmenují Fanny – Letteho žena, Stará Dáma a Zdravotní sestra. Diváky ale uklidňuje, že žádný zmatek v postavách nenastane.

„Napoprvé jsme u čtení chvilkama nevěděli, která postava právě mluví, a docela jsme se nasmáli. Ale pracujeme na jejich odlišení ve smyslu gest, mimiky a barvy hlasu. Bude to naprosto jasné,“ usmívá se.

„Mayenburg není lehký autor, tedy jsme ze začátku společně především hledali formu nadsázky a také rytmus dialogů. A pro mne je vždy obohacující spolupracovat s otevřenými, hravými a zkušenými herci. Tak jako je tomu při tomto zkoušení,“ dodává na závěr režisérka Tereza Říhová.