„Náročnost úpravy hodně záleží na povaze písně. Vždy se snažím získat notový zápis nebo alespoň písničku najít někde ve zpěvníku. A když se to nepovede, dojde k tomu, že si každou písničku musím mnohokrát poslechnout, soustředit se na všechny nástroje i zpěv zvlášť a převést ji tak, abychom ji v našem obsazení mohli zahrát. Platí to i u písniček, které jsou hodně známé,“ vysvětluje primáš. „Nejvíc jsme se zapotili, když Pavlína Hejcmanová zpívala několik písniček pana Václava Neckáře, tehdy toho bylo na úpravu nejvíc. Oříšek byly i árie z rockové opery Jesus Christ Superstar, které zpíval Tomáš Šulaj. Muzikálové frázování, do toho pro folklor nezvyklý text, to bylo hodně náročné,“ dodává.

Vždycky se dozvíme něco nového

Cifra už absolvovala sedm večerů s hosty ve Slováckém divadle a z každého si Petr Číhal odnesl něco hezkého. „Pan Neckář, to je živoucí legenda, a i když už má svůj věk, byl velmi milý a vtipkoval. Ondřej Brzobohatý vzpomínal na svého tatínka Radoslava, Simona Stašová na maminku Jiřinu Bohdalovou. Operní pěvkyně Dagmar Pecková prozradila, jak se nemohla uchytit v Praze, a nakonec zpívala v drážďanské opeře. Člověk se vždycky dozví něco nového,“ usmívá se Petr Číhal.

Na Rochusu v doprovodu Cifry budou herci zpívat především písničky, které už zazněly dříve ve Slováckém divadle. „Možná ale dojde i na jedno překvapení, které jsme plánovali na večer s panem Neckářem a nakonec se nerealizovalo,“ uzavírá Petr Číhal.