Pavlíno, u Lásky, vzdoru a smrti celou dobu stojíte a zpíváte, bez pohybu a bez emoce. Jak nezvyklé to pro herce je?

Bez pohybu to je, ale emoce tam prožíváme, a velké, akorát vnitřně. Ten příběh musíme prožít, protože jinak by se neodrazil v našem zpěvu a divák by to poznal.

Po premiéře vás pochválil i syn autora E. F. Buriana hudebník Jan Burian. Potěšilo vás to?

Je to velmi potěšující. Je jasné, že syn tatínkovu dílu asi rozumí nejlépe. Takže kdyby se mu to nelíbilo, asi by mi to bylo líto. Naštěstí byl spokojený.

Máte v inscenaci nějakou oblíbenou pasáž?

I když se celou dobu díváme pouze před sebe nebo do scénářů, samozřejmě vnímáme, co se na jevišti děje. Je tam víc momentů, u kterých mrazí, ale nejraději mám asi ten, kdy muž vstane ze smrtelného lože, vyzve ženu k tanci a v tichu tancují. A pak se už se příběh blíží k závěru.

Bude vám Láska, vzdor a smrt chybět?

Shodli jsem se i s kolegy, že nám chybět bude. I když se to možná nezdá, je fyzicky velmi náročné hodinu bez pohybu stát. Ale zároveň nám právě to dává určitou možnost meditace. A tenhle stav si v jiné inscenaci nenavodíme, po tom se nám bude stýskat.

Tři prestižní festivaly

Dostat za rok a půl pro jednu inscenaci pozvánku hned na tři nejprestižnější republikové festivaly, to se jen tak některému divadlu nepoštěstí. Neplatí to ale pro to Slovácké. Hudební koláž lidové poezie z pera legendárního autora Emila Františka Buriana a v režii předního slovenského Lukáše Brutovského to dokázala.

V květnu se Láska, vzdor a smrt představila na Divadelním světě Brno, v červnu pak na Regionech, mezinárodním divadelním festivalu v Hradci Králové. A už zítra oceňovanou inscenaci slováčtí divadelníci představí na 32. Mezinárodním festivalu Divadlo Plzeň.

„Samozřejmě cítíme velkou zodpovědnost, ale v emocích převládá radost a myslím, že je to tak správně. Člověk by si to pak neužil, a to by byla velká škoda. Přeci jen, hrát na mezinárodním divadelním festivalu se nepoštěstí každému divadlu,“ těší se na další velký divadelní zážitek herečka Natálie Rašín.

Vedle radosti možná ale tentokrát divadelníci pocítí i trochu smutku. Po čtyřiadvaceti reprízách se totiž právě zítra, ve společnosti těch nejlepších divadelních scén z Česka i hostů ze zahraničí, s inscenací rozloučí a odehrají její derniéru.

Zážitek pro tvůrce i diváky

Inscenace Láska, vzdor a smrt se silně dotkla nejen herců, ale i ostatních tvůrců. Potvrzuje to například Josef Fojta, který měl na starosti hudební úpravu a nastudování.

„Toto dílo E. F. Buriana jsem dříve neznal, a když jsem si ho poslechl, nesmírně mě zaujalo. Bylo to velké překvapení a říkal jsem si, to je krásné, to patří na jeviště Slováckého divadla, protože je to hudba, která čerpá z prvků lidové hudby a slovesnosti. To dílo koresponduje s tím, co máme v sobě, co je naše kultura,“ říká muzikant, který pro Slovácké divadlo napsal i pohádkový muzikál Anička a bylinkové kouzlo a hudebně nastudoval rockovou operu Jesus Christ Superstar nebo parodii Limonádový Joe.

Silný zážitek si z inscenace odnášeli i diváci. „To byla síla! V závěru mi úplně běhal mráz po zádech. Jedna kamarádka se rozbrečela, druhá málem utekla, jak ji to zavalilo emocemi. Zůstaly jsme sedět v hledišti a jen mlčely. Srdce nám to rozbušilo a ještě dneska ráno, když jsem to v práci líčila, stále buší. Díky za takový zážitek,“ napsala po jedné z prvních repríz jedna z divaček.