Tome, máte za sebou tři představení Volného večera. Byl dobrý nápad pustit se do improvizační show?

Rozhodně to byl skvělý nápad! Poslední repríza před prázdninami byla úplně plná a lidi úžasně reagovali, smáli se a bylo to skvělé. To nás utvrzuje v tom, že to má stoupající tendenci a smysl.

Protože se jedná o improvizaci, nikdy nejsou představení stejná, takže má smysl přijít víckrát?

Rozhodně. Dokonce už máme první fanynku! Jedna paní z Veselí nad Moravou už byla na všechny reprízy a chystá se i na další! (smích) A to je to kouzlo, že ani my nevíme, co bude. Máme ustálený začátek večera, kdy vysvětlujeme, jak všechno probíhá, ale stejně to dopadne pokaždé jinak.

Jste po večeru plném improvizace spíš unavení, nebo nabití?

Po prvním večeru jsme byli unavení, mysleli jsme totiž třeba i na to, aby všechno sedělo, i světla a zvuk. Tak se nám po skončení spíš ulevilo. Od druhého večera je to ale čistá euforie, diváci nás svými reakcemi ženou dopředu a nás to na oplátku ohromně nabíjí.

U humoru se herci zapotili

Volný večer je první improvizační show v dějinách Slováckého divadla. Svoji pohotovost a důvtip dávají všanc kromě Tomáše Žilinského i Jakub Zelinka a Daniel Gajdoš. Doplňuje je ještě klavírista Jan Laník. A nejen hudebně.  „To se nám povedlo hned na prvním Volném večeru, že jsme měli za úkol, aby se vyměnil jeden z herců s muzikantem, který se pro změnu zapojil do improvizace. A dokonce už došlo i na situaci, že Honza Laník dostal za úkol hrát na hudební nástroj, na který nikdy předtím nehrál, takže opustil klavír a dostal vajíčko a kazoo,“ prozradil Tomáš Žilinský.

Od diváků už herci dostali i témata, u který se pořádně zapotili. „Například ‚Potká se Karel Marx, Karel IV. a Karel Havlíček Borovský'. To by bylo zajímavé téma. Nebo třeba téma ‚humor'. I když celý večer má být o humoru a vtipech, my jsme najednou nevěděli, jak tu legraci vzít do hry. Začali jsme velmi trapně až se z toho vyklubalo něco zajímavého a dokonce s velkou myšlenkou,“ směje se ještě dnes Tomáš Žilinský.

Nejbližší reprízy Volného večera naplánovalo Slovácké divadlo na 22. září a 13. října. Vstupenky jsou k dostání na webu a v pokladně divadla.

Jak se zkouší improvizace?

Zásadní roli v improvizační show Volný večer hrají samotní diváci. Ti svými nápady při každé repríze plní osudí Velkého kola štěstí, které následně trojici herců určí téma samotné improvizace. Aby to ale trojice mladých divadelníků neměla tak jednoduché, dojde i na Malé kolo neštěstí, které jim stanoví limity a omezení pro tu kterou kreaci. Při každém večeru si herci vylosují tři témata. A co se s tane s těmi, které se nejsou vylosované?

„Ty využíváme při zkouškách, abychom si potrénovali, jak diváci přemýšlejí a co nás asi tak může čekat. Ale do osudí už tyto nápady nevracíme, vždy nám diváci vymyslí nová témata,“ ujišťuje Tomáš Žilinský, že každý večer je opravdu o síle okamžitých nápadů.

V jednom Volném večeru jsou diváci vždy svědky hned tří přibližně dvacetiminutových improvizovaných výstupů, jejichž vyústění nejednou překvapí i samotné aktéry. A co vlastně herce na improvizačním umění láká tak, že místo volných večerů, které mohli mít, mají Volné večery? „Tvůrčí přetlak a láska k improvizaci. Asi nás to musí fakt bavit, že?“ uzavírá Daniel Gajdoš.