„Jak jsem měl nohu okolo kolene celou nateklou, bál jsem se, že neobuju tu vysokou koženou vojenskou boru. Nebo že ji sice obuju, ale už nevyzuju. Představoval jsem si, jak tam tu nohu budu cpát, bude to bolet, to nechceš,“ usmívá se herec. Rekvizitářky z divadla taky požádal, aby mu ke kostýmu uniformy našly fešnou hůlku. „Capkání ani berle by k esesákovi asi moc neseděly,“ podotýká s úsměvem.

A nechceš to zkusit bez hůlky?

A jak nakonec ostrý test kolene dopadl? Lépe, než Pavel Hromádka čekal. „Dva dny před představením jsem nebyl schopen botu nazout. Ale v den představení byla ráno oprašovací zkouška a najednou to šlo. S botou mi pomohla kostymérka Adriana, s rekvizitářkou Hankou jsme našli i vhodnou hůlku a zkoušel jsem si, jak by mi šla manipulace s čepicí, pistolí i hůlkou dohromady. Režisér Igor Stránský se na mě díval a říká: ‚Nechceš to zkusit bez té hůlky?' A já na to: ‚Budu kulhat, vše se zpomalí a představení ztratí tempo.' Ale Igor mi oponoval: ‚Klidně si to celé zpomal, soustřeď se na výraz.' A tak jsem poslechl, zkusil to a ono to kupodivu šlo a fungovalo. Sice jsem chodil, co noha nohu mine, ale Igor Stránský mi po představení ještě volal a řekl, že kdyby nevěděl, že mám problém, vůbec by si toho nevšiml. To mé soustředění a výraz přebily i kulhání,“ usmívá se spokojeně Pavel Hromádka.

Koleno mu za jeho výkon poděkovalo mírným otokem, ale podle Pavla Hromádky to stálo za to. „Esesák byl snad pořád děsivý,“ směje se herec, kterého mohou diváci kromě Hostiny dravců vídat i v Monumentu pro Hradiště nebo Jesus Christ Superstar.