Ivo, jak dlouho trvá vytvořit dramaturgický plán na jeden divadelní rok?

Dlouhodobá fáze pro mě znamená mít v patrnosti klasické tituly a čekat na chvíli vhodnou k jejich uvedení. Zároveň jednám s režiséry, kteří by na nich měli pracovat, a to řešíme spolu s uměleckým šéfem třeba dva až tři roky dopředu. A jakmile v tomto máme jasno, přijde druhá fáze, ve které číháme na zajímavé novinky. Tam se často rozhodujeme velmi rychle. Takže ta tvorba trvá dlouho, ale pak to do sebe všechno zapadne a v jednu chvíli se dramaturgický plán najednou narodí.

Má některá z inscenací potenciál stát se diváckým hitem?

Všechny jsou divácky velmi vstřícné a lákavé. A snad to nezní neskromně, když řeknu, že všechny by se mohly stát hitem. Ve skladbě máme dvě dramata, Tramvaj do stanice Touha a Gazdinu robu, původní muzikál na velmi podnětné a československé téma, a pak tři různé komediální formy – od oblíbené shakespearovké klasiky přes v podstatě situační frašku až po současnou komedii vztahovou.

Je některá z inscenací vaším osobním „černým koněm“?

Pokud mám zmínit jen jednu, tak Tramvaj do stanice Touha. Mysleli jsme si na ni už dlouho a za celou svou historii ji Slováckého divadlo uvedlo pouze jednou před dlouhými čtyřiceti lety. Je to nádherná dramatická hra se silným příběhem, kterou mají diváci po celém světě moc rádi.