„Bylo to moje první setkání s profesionálním divadlem. Najednou jsem zjistil, že herectví je skutečně moje povolání. Že to není jen zábava, ale krásná práce, že můžu hrát pro lidi. Byli jsme jedna velká rodina, bylo nás všeho všudy padesát i s technikáři a řidiči, a všichni jsme bydleli na ubytovně u Zeleného stromu. Oslavy premiér začínaly v sobotu a táhly se až do pondělka,“ vzpomíná s úsměvem Jiří Jurka.

Werich přiletěl na premiéru letadlem

Ve stejné době jako Jiří Jurka byla v angažmá ve Slováckém divadle i Jana Werichová, dcera Jana Wericha.

„V sezóně 1957-58 jsme zkoušeli slavnou hru Těžká Barbora, kterou napsal pan Werich a hráli ji v Osvobozeném divadle. Pan Werich se chtěl podívat na Janu, a tak přiletěl z Prahy letadlem. Paní, která prodávala lístky, později vyprávěla, že těsně před začátkem premiéry se v divadle zjevil takový fousatý chlap a chtěl lístek. Prý: ‚Co stojí?' A ona povídá: ‚Deset korun.' On: ‚A není to málo na Těžkou Barboru?' Teprve pak se na něj pořádně podívala a zjistila, že mluví s panem Werichem,“ směje se Jiří Jurka. „Poté s námi až do rána seděl v klubu, byl moc hodný a pochválil nás. Byli jsme z toho samozřejmě vyřízení, že divadelní polobůh Jan Werich přijel na naši premiéru,“ vzpomíná dodnes Jiří Jurka.

Na roky strávené ve Slováckém divadle dodnes vzpomíná s láskou.

„Na první angažmá se nezapomíná. To vám zkrátka přiroste k srdci,“ vyznává se a přidává ještě jedno přání, které mu hradišťská scéna velmi ráda splní. „Moje Slovácké divadlo slaví příští rok osmdesátku. Zdá se to nedávno, když jsem jako kandrdas slavil jeho desáté narozeniny. Jistě se bude vzpomínat, určitě i slavit. A dědek, který tam před sedmdesáti lety začínal, by byl rád při tom. Rád nastartuji auto, přijedu a někde v koutku s dvoudeckou vína a slzou v oku moc rád zavzpomínám,“ uzavírá Jiří Jurka. A divadelníci slibují, že první narozeninová pozvánka poletí právě k němu.