S ironickými Furianty jedou Hradišťané za pár týdnů dobýt Prahu, Cikány mají pro změnu do foroty pro mezinárodní festivaly. Už dlouho jsem na jevišti neviděl tak hluboce promyšlené a mistrovsky tlumočené téma. Máchovo ústřední: poutníci romanticky rozervaní, lidé bez domova, vzpírající se a podléhající osudu.
Mácha se dá vyložit jako mistr slova. Asi nepřekonaný zůstane voicebandový Máj E. F. Buriana v D 36. Ten může být i muzikálem, naposledy i filmem, v němž ornamenty pohltily autora. Cikáni se objevují zřídka, naposledy v pražském Nadoraz v Rubínu.
Postavy vyděděnců, rozervanci, zhrzené milenky, otcovraždy, záhadná zjevení, a hlavně lidské osamění a smutek se v Máji a Cikánech prostupují.
Pitínský se Šulajovou všechno domysleli k zobecnění. Nejenom akcentováním z vlasti vyhnaných národů - Cikánů, Židů... Mladý cikán má na hrudi vytetované číslo...
Výsledek? Strhující, komplikovaný, a přece projasněný příběh v nejtemnějších tónech výtvarného, ale i hereckého romantického expresionismu s příměsí obrazového naturalismu.
Temnota a zmar zakořeněné v krajině krásné po chudobě. Kouzlo a děs noci. A s dokonalou, do detailu promyšlenou režií absolutně kompatibilní výprava Evy Jiřikovské a ponuře nervní hudba Richarda Dvořáka s citacemi The Shadows aj.
Souznění s čaromocí duchovně tragických Cikánů s podtitulem Hotel U kostničího kamene dokonávají herci: Jitka Josková, hořem zešílevší Angelína, Jiří Hejcman, slohově přesný Flákoň, Klára Brtníková, nešťastná Lea, Martin Vrtáček, její otec, Žid-hospodský nebo Alžběta Kyncolová, jejich služebná Judita... A v postavách titulních Kamil Pulec jako starý cikán Giacomo, Zdeněk Trčálek, hoře plný Mladý cikán. A s nimi tajemný Hrabě z Borku, Pavel Hromádka, v roli Rychtáře Josef Kubáník... Zeptejte se mě na nejlepší inscenaci roku 2009. Mám ji, a vy jste první, kteří o tom víte.

J. P. Kříž