„Byla to pro nás obrovská zkušenost, kdy jsme se jako středoškolští studenti a v podstatě začínající folkloristi poprvé objevili mezi profesionálními herci, a ještě navíc jsme spolupracovali s takovou režijní osobností, jako byl pan Pitínský. Byl nesmírně pečlivý a dbal na každý detail nejen u herců, ale i u nás muzikantů. Bylo pro něj důležité kde se pohybujeme, jak se pohybujeme a dodnes vzpomínáme, jak nám říkal: ‚Přecházejte po tom jevišti jako Beatles přes Abbey Road na té slavné fotce,'“ směje se Drahomír Hlaváč.

Do divadla nastoupil dřív než manželka

„A druhá věc byla samotná hudba, kterou pro tehdejší Gazdinu robu napsal Vladimír Franz. Najednou jsme se coby folkloristi ocitli v úplně jiné hudební dimenzi. Nezapomenutelné bylo i osobní setkání s Vladimírem Franzem, když jsme s Gazdinou jeli na zájezd do Prahy. Taky si vzpomínám, že na večírku po premiéře jsme panu Pitínskému na Malé scéně hráli písničku Tata od kapely Buty. Byl to nádherný rok a velikánský zážitek a i po pětadvaceti letech na to všichni dodnes s láskou vzpomínáme. A když teď hrajeme s Kubou Tomalou v Limonádníkovi nebo s Cifrou doprovázíme Na pohovce Jožky Kubáníka, jsme v divadle o to víc jako doma,“ říká Drahomír Hlaváč, který je mimo jiné i manželem dlouholeté herecké opory Slováckého divadla Jitky Hlaváčové.

„S oblibou říkám, že jsem do divadla nastoupil dřív než Jíťa,“ směje se Drahomír. „Gazdinu jsme hráli v roce 2000 a ona nastoupila do angažmá o rok později. Seznámili jsme se až za několik let a možná to bylo dobře, protože tehdy bych se jí možná nelíbil a měl bych k ní navždy zavřené brány,“ uzavírá se smíchem Drahomír Hlaváč.

O dramaturgii nejnovější Gazdiny roby se postarala Iva Šulajová, kostýmy a scénu měla na starosti Eva Zezula. Hudbu složil Vojtěch Dlask a o jazykovou úpravu textu se postaral Pavel Šupina. Premiéra inscenace Gazdina roba Gabriely Preissové proběhne ve Slováckém divadle 22. března. Informace o termínech repríz a vstupenkách najdou zájemci v pokladně a na webu divadla.