7. 12. 2009
Jediný rozsáhlejší prozaický opus Karla Hynka Máchy, Cikáni, se v mnoha motivech přibližuje slavnějšímu Máji téhož autora (neznámí i nepoznaní rodiče a děti, sexuální zvůle, tajemná vina). Dílo před nedávnem upravil pro jeviště (v konkrétním případě spíš sklepení) režisér Jan Jirků a nastudoval s dnes už neexistujícím souborem Nablízko v malostranském Rubínu. Půvabně tajemná inscenace, která však neměla pro získání většího ohlasu příliš přívětivé sudičky, ovšem s novou jevištní verzí J. A. Pitínského ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti mnoho společného nemá.
Recenzi Jana Kerbra uveřejnily Divadelní noviny
Původní úprava textu však byla vzata v úvahu a Jirků je spolu s Pitínským a dramaturgyní divadla Ivou Šulajovou uveden jako spoluautor scénáře. Ve srovnání s asketickou variantou pražskou (holé černé stěny, herci vykrajovaní světelným kuželem a v popředí sedící violoncellista, vyluzující mezi jednotlivými výstupy tesknou melodii) je Pitínského jevištního tvar mnohem bohatší a také provokativnější. Začíná se na italské plovárně, skokanský můstek po pravé straně vyčnívá z jeviště nad úroveň první řady parteru (ve finále pérování tohoto prkna poslouží jako znázornění popravy oběšením, když se na něm odsouzenec s nepřirozeně natočenou hlavou bude pohupovat). Půvabná Angelina (Jitka Josková) se svléká do plavek a na můstku simuluje plavecké pohyby, což spolu s „letní" hudbou a tajemným zjevením se dvou mužských postav (které později v příběhu budou hrát nepřehlédnutelné role) evokuje atmosféru plovárny kdesi v „Netálii" (řečeno s K. H. Máchou). Pak naskočí titulky Národního filmu archivu, jimiž je opatřen snímek Karla Antonína z roku 1921 podle Cikánů, otevře se opona a před publikem se objeví interiér vstupní haly hotelu U kostničího kamene, který spravuje Žid (Martin Vrtáček), pomáhá mu služebná Judita (Alžběta Kynclová) a trochu i záhadně posmutnělá dcera Lea (Klára Brtníková). Judita pronáší kostelně litanickou intonací cosi jako scénické poznámky, v divoce alkoholické stylizaci se prezentuje i stálý návštěvník podniku Bárta (Jiří Hejcman), dávající útržkovitě k lepšímu informace, z nichž za chvíli začne krystalizovat příběh temných vášní. K výbavě Bártova výstředně stylizovaného počínání patří i občasná manipulace s břitvou před vlastníma očima, evokující raně surrealistický Buňuelův film Andaluský pes. V hotelu se ubytuje polská bohemistka (Andrea Nakládalová), postava inspirovaná mottem k páté kapitole Cikánů (to vzniklo citací z textů polských romantiků Garczyňského a Magnuszewského). Do hotelu brzy dorazí starý a mladý cikán (Kamil Pulec a Zdeněk Trčálek), u Pitínského potulní muzikanti, vybavení elektrifikovanými nástroji. K řadě „moderních" atributů zní z úst herců jako kontrapunkt Máchova čeština z dvacátých let devatenáctého století. S klávesami si začne hrát také melancholická Lea, kolem hotelu (a tedy i po jevišti) se potuluje otrhaná žebračka, stín, který zbyl z atraktivní Angeliny, s níž jsme se seznámili v úvodu. Popisuji expozici jevištního díla zeširoka proto, aby mohla vzniknout představa, s jak komplikovanou výbavou počíná Pitínský své jevištní vyprávění. Konstatujme zároveň, že pochopení komplikovaného příběhu divákům příliš neulehčuje. K postavám, hraným obdivuhodně a s vysokou mírou stylizace (pochvalu tentokrát zasluhuje především i pohybově perfektní Jiří Hejcman), přibude ještě zloduch a svůdce, hrabě Valdemar (Pavel Hromádka) a ve finále při rozsuzování hrdelního zločinu také sadisticky úchylný rychtář (Josef Kubáník), výslechové metody jeho a dvou drábů (němé role) vyvolávají konotace na neblaze proslulé momenty z novodobé historie Uherského Hradiště (zdejší vězení proslulo v padesátých letech jako mučírna politických vězňů).
Sevřený tvar (hodina a půl bez přestávky) má atmosféru čirého, poněkud groteskně sešklebeného hororu, Pitinský dokáže často vyvolat jevištní obrazy silné účinnosti a krásy, zde především ve finále, kdy za osamělým mladým cikánem (starý byl popraven, ano, na skokanském prknu) vyráží náhle jako lidská i muzikantská pomoc alkoholem ne ještě zcela vyřízený Bárta. Inscenace má znaky komplikovaně estetizované féerie, z níž probleskují podivné zákruty lidských osudů i vášní, vcítění se do konání postav je však jakoby pozakryto záclonou ornamentu. Viděl jsem už od Pitínského účinnější jevištní díla, ale o pozoruhodný projekt rozhodně jde a opět se potvrdilo, že režisérova symbióza se souborem Slováckého divadla přináší plody s nezaměnitelnou vůní a atmosférou.
Jan Kerbr
Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Karel Hynek Mácha. Cikáni. Scénář Jan Jirků, Iva Šulajová a J.A Pitínský, režie J. A. Pitínský, výprava Eva Jiřikovská, hudba Richard Dvořák, dramaturgie Iva Šulajová. Premiéra 17. října 2009