To bylo tak jednoduché?
Vlastně ano. Asi za tři týdny jsem mu poslala smsku s dotazem, jestli by si chtěl se mnou zahrát na jevišti a když napsal, že ano, tak jsem se sebrala a jela znovu do Hradiště za panem ředitelem Stránským a velmi odpovědně k repertoáru divadla a ke všem možným okolnostem jsme se domluvili, že tu úžasnou hru spolu nazkoušíme.

Děláte všechno tak, jak vás napadne?
Miluji Einsteinova slova: „Většina lidí ví, že něco nejde udělat, tak to nedělají. A pak přijde někdo, kdo neví, že to nejde, udělá to a ono to funguje." Tím se řídím a ono to opravdu vychází.

Přesto se zeptám, jak to všechno stíháte? Vidíme vás v televizi, hrajete divadlo, jezdíte za lidmi - a teď ještě dlouhé cestování do Hradiště?
Co to říkáte? Jaké dlouhé cestování? Víte, někdy je k sousedovi na zahradu strašně daleko a někdy je cesta do Užhorodu pět minut, protože vás tam čeká něco, co je silnější, než vzdálenost. A pro mě platí to druhé. S Pepíčkem spolu máme moc hezký vztah, naše rodiny se znají, navštěvujeme se, já jsem mu představila všechny mé přátele, byli jsme na obědě s Arnoštěm Lustigem, stavili jsme se doma za Vašíkem Havlem a užíváme si společný čas. Dokonce se za mými zády s přáteli na mě domlouvá.

Jak tomu mám rozumět?
Víte, já miluji lidi, pořád mi volají, že by chtěli, abych pozdravila seniory v domovech důchodců, v hospicích, abych někde pokřtila žížalu a jezdím a jezdím. A občas se mi stane, že se octnu v nemocnici. A když mi bylo nedávno blbě, tak se na mě Pepíček smluvil s Danou Batullkovou a hlídají mě, abych to nepřeháněla, asi nemají na pohřební kytku. Poslouchám je na slovo.

Vraťme se zpátky ke zkoušení nové inscenace. Kdy jste se s hrou Harold a Maude setkala poprvé?
To bylo ještě před revolucí, hrála ji u nás v divadle Merynka Rosůlková s Viktorem Preissem a mně se tenkrát moc líbila. A Merynka mi pak v klubu říkala, že až bude na nebesích a přijde ten správný čas, tak mi tu roli pošle. A splnila slib. Poprvé jsem ji hrála s Filipem Blažkem před deseti lety, pak v Mladé Boleslavi s Petrem Mikeskou a třetího a pro mě neúžasnějšího Harolda mám teď v Hradišti.

Je vidět, že máte roli Maude pod kůží, když jste ji chtěla hrát zase...
Ale to se mýlíte! Já jsem netoužila po Maude, už jsem ji hrála. Šlo mi o to, abych si zahrála s Pepíčkem a taky úžasným hradišťským souborem.

Předpokládám, že vás všichni přijali s nadšením.
Je tady opravdu moc dobrá parta a jsou tak talentovaní! Na první zkoušku jsem koupila šampaňské a udělala kaviárové chlebíčky a omluvila se kolegům, že jsem se mezi ně vnutila a pak jsme zkoušeli. Jen to bylo někdy trošku komplikovanější v tom, že jsem přijížděla z Prahy až když jsem tam dohrála a nemohla jsem být v Hradišti denně, takže jsme se scházeli i po nedělích, ale všichni byli úžasní včetně režiséra Igora Stránského. Už se těším na diváky. To nebudou běžná představení - s Pepíčkem to bude bohoslužba.

Vstupenky na všechna představení jsou už vyprodaná do konce února. Co tomu říkáte?
A kam usadím Naděnku Konvalinkovou? Ta přijede už teď v pondělí. (úsměv) Co bych tomu říkala? Já vím, že spousta lidí mě chce vidět ještě živou, ale na druhou stranu, ve Slováckém divadle jsou vyprodaná všechna představení i když v nich nehraju.

Máte s Maude, kterou hrajete, hodně společného?
Absolutně všechno, jsme jedna bytost. Víte, Maude má v sobě svobodu, je absolutně vyrovnaná se vším, co ji potkalo a řídí se heslem: „Všechno jednou pomine." Proto žije naplno. A já taky. Občas nějaká kolegyně řekne, že stáří je blbost. Je to její věc. Pro mě jsou to nejkrásnější léta mého života.

Dá se tomu věřit? Promiňte, ale není to jen taková hra?
To je na vás, čemu budete věřit. Svět vlastně neexistuje. Jaký si ho uděláte, takový ho budete mít. Je to všechno na vás. Nedávno jsem měla problémy se srdcem, jela jsem do nemocnice a doktor hned, jestli jsem si vzala nytrák. A já jsem mu řekla, že ne, že jsem si říkala mantru (meditace - pozn. aut.).

Musíte lidi přivádět do rozpaků.
Možná ano, mě to baví.

Lidé se vás určitě ptají na to, co mají dělat, aby byli ve stejné duševní kondici jako vy. Co jim odpovídáte?
Ať se řídí heslem: „Přijmout, poděkovat a zvládnout." Hlavně, ať těm nahoře do toho nekecají a nechtějí to změnit...

Jde to naučit?
Samozřejmě. Musíte být samozřejmě inteligentní, musíte si vážit sebe sama. Když mi dá někdo v sobotu do držky, tak v neděli už mám sbalené kufry. Ale kdekdo do sebe nechá kopat v koupelně celou noc a pak se ještě doprošuje, aby mu ten druhý odpustil. To jistě!

Určitě se vás také ptají, jak to děláte, že jste pořád tak krásná.
Myslíte? A víte, že tělo je odpad? Na něm vůbec nezáleží. Ale jestli vás to zajímá, tak se natírám Lenienskou. To je mastička na dětské prdelky, já si ji dávám na hubu a stačí mi to.

Nic jiného?
Ne, já se i sama stříhám. Mrknu do zrcadla a když mám pocit, že bych si měla přistřihnout vlasy, tak to udělám. Naďa Konvalinková mi vždycky vynadá, pošle mě k naší vlásenkářce v divadle, ta to ještě dostřihne a jdu do života.

Když vás tak člověk poslouchá, tak má pocit, že nic není problém.
Ale ono to tak skutečně je.

V září jste oslavila osmdesáté narozeniny. Přála jste si nějaký dárek?
O jednom dárku jsem už mluvila, tou je krásná hra Harold a Maude a pak jsem dostala spoustu dárků od svých nejbližších. Od dcery Zuzanky, od kamarádek, v Městských divadlech pražských mi dali krásný dárek v podobě mé benefice, ale nejkrásnější dárek mého života jsem dostala v Hradišti od Pepíčka.

Prozradíte, co to bylo?
V naší hře říká Maude, že by chtěla být slunečnicí, protože je to překrásná květina a na konci jí Harold slunečnici z lásky udělá. A já jsem v září přijela do Hradiště a Pepíček a jeho milovaná rodina mi dali osmdesát vlastnoručně vyrobených slunečnic a k tomu osmdesát lahví šampaňského. Bylo to tak krásné! A já jsem plakala a plakala a plakala...

Květa Fialová

- narodila se 1. září 1929
- vystudovala brněnskou JAMU
- působila v divadlech v Českém Těšíně, Kolíně, Opavě, Českých Budějovicích, od roku 1958 byla členkou divadla ABC, kam ji přijal Jan Werich.
- Natočila celou řadu dnes už kultovních filmů, například Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela, S tebou mě baví svět, Partie krásného dragouna, Účastníci zájezdu.
- Nyní ve Slováckém divadle nazkoušela postavu Maude ve hře Colina Higginse Harold a Maude pod vedením režiséra Stránského.
- V srpnu jí zemřel po téměř padesátiletém manželství muž, režisér Pavel Háša, s nímž má dceru Zuzanu.

O čem je hra Harold a Maude?

Mladý Harold si neví rady se životem. Páchá demonstrativní sebevraždy, jeho největším koníčkem je návštěva pohřbů, až při jednom potká svéráznou osmdesátiletou hraběnku Maude. Ta mu ukáže, že život se dá žít úplně jinak. Že každý den může zažít něco, co mu otevře oči. „S novým dnem nový zážitek," říká Maude a díky ní Harold zažívá neuvěřitelné situace. To ale netuší, jak nečekaně všechno skončí...