4. 10. 2010
Už přes deset let je nedílnou součástí jednoho z nejvíce vzkvétajících kulturních stánků u nás. Josef Kubáník a Slovácké divadlo v Uherském Hradišti k sobě zkrátka patří. Nebylo ale tomu tak vždycky. Hereckou dráhu totiž tento 35letý muž začínal v konkurenčním Městském divadle ve Zlíně. "Rok jsem tam dělal nápovědu, tři roky studoval školu umění a dva roky jsem byl přímo členem zlínského souboru. Byla to pěkná doba, ale u mě rozhodně neplatí, že první angažmá bylo to nejlepší."
Text uveřejnila MF DNES 25. září.
"Pak jsem totiž přišel do Hradiště a velmi rychle pochopil, že jsem se dostal do prostředí, které je zcela neopakovatelné a jedinečné," je přesvědčen Kubáník. Jeho sepětí s místním divadlem dokládá i fakt, že už přibližně devět let dělá i mluvčího tohoto stánku. "Dostal jsem se k tomu opravdu zcela nečekaně. V roce 2001 jsme hráli skvělou japonskou pohádkovou hru Jeřábí peří s ruským režisérem Miťkinem. Byla to opravdu zcela unikátní věc v Česku dosud nehraná. Ptal jsem se, jestli tomu někdo dělá propagaci, jestli to vědí novináři," vzpomíná s úsměvem,"...když řekli, že ne, zvedl jsem telefon a zavolal do televize, že pokud se na nás nepřijedou podívat, můžou to rovnou zavřít. Oni přijeli, natočili to a byli nadšení. A my samozřejmě taky. Vedení divadla mě pak požádalo, abych takhle novináře oslovoval dál a tak mi to zůstalo."
-
-
Školu jsem nesnášel
-
Josef Kubáník se v Uherském Hradišti narodil a je velký patriot. "Mám to tady moc rád. Mám blízko k folklóru, hrával jsem na cimbál, rád si dám dobré víno, ten kraj mi zkrátka sedí," vysvětluje. V tom, že se stane hercem, měl prý jasno už od mateřské školy. "Šli jsme tenkrát na loutkové divadlo, přišli jsme dřív a já viděl to zázemí, jak si herci připravovali loutky, jak se chystají, úplně mě to dostalo a už tenkrát jsem se rozhodl, že musím být u divadla," tvrdí rozhodně. V rodině přitom nikdo divadlo nedělal, nějakým vyšším cílům nenapovídaly ani školní výsledky. "Školu jsem opravdu příliš nemusel. Nebavilo mě dělat něco na povel. Občas mám problém s autoritami, zvláště s těmi, které si na autoritu jen hrají. Na gymplu na vysvědčení jsem měl kromě pětky všechny známky. Pocit zadostiučinění mi ale přináší fakt, že matikářka i fyzikář, kteří mě na škole hodně dusili, teď chodí do našeho divadla," říká s šibalským úsměvem.
-
-
Divačky za herci běhají až do sprch
-
Chodit čas od času do divadla na premiéry je pro určité společenské kruhy téměř povinností. Jenže ve slovácké metropoli je to trochu jiné než v jiných městech. Tady lidé chodí nejen na premiéry, divadlem se opravdu baví a se svými herci vytvářejí málo vídanou jednotu. Hraje se téměř každý den a sál pro bezmála 400 lidí je velmi většinou beznadějně vyprodaný. Pro pětadvacetitisícové město jev téměř nevídaný. Za posledních deset let se počet předplatitelů zvýšil ze tří tisíc na osm. Obrovské úspěchy zažívají Hradišťáci i na zájezdech, patří mimochodem k nejžádanějším souborům u nás. Vidět na vlastní oči Slovácké divadlo je zkrátka IN. "Často přemýšlíme, čím to je. Snad proto, že vedeme s diváky neustále dialog, vysvětlujeme jim, proč po komedii nasazujeme i náročnější kusy, nepodbízíme se jim, ale snažíme se to dělat poctivě. Vymýšlíme pro ně neustále nějaké novinky, dáváme jim zkrátka najevo, že o ně moc stojíme. A to divák vycítí a odměňuje divadlo svou věrností," myslí si Kubáník. Slovácké divadlo v posledních letech bodovalo s mnoha kusy, doslova legendou se ale stalo představení Rychlých Šípů od režiséra Roberta Bellana. Parodie na slavné dílo Jaroslava Foglara se hraje v Hradišti přesně deset let, 1. října se v divadle budou slavit i s diváky narozeniny, blíží se 350. repríza a na Mirka Dušína a spol se přišlo podívat už neuvěřitelných 80 tisíc diváků. Na regionální divadlo něco nepředstavitelného. "Diváci tento kus doslova žerou. Kamkoliv s ním přijedeme, je to obrovské haló. Vzpomínám si například na scénku, jak v Novém Jičíně nadšené dvacetileté holky za klukama téměř vtrhly po předstvení do sprch," s úsměvem vypráví Kubáník, který v Rychlých Šípech hraje proradné Dlouhé Bidlo.
-
-
Neopakovatelná Květa
-
Josef Kubáník má za sebou ve Slováckém divadle celou řadu rolí, na které vzpomíná s obrovskou láskou. S chutí si zahrál Smerďakova v Bratrech Karamazových či Trigorina v nesmrtelném Rackovi. Lidé se váleli smíchy v komedii 1+2=6, kde hrál Stanleyho. V poslední době ale u něj hraje prim představení Harold a Maude, kde stanul po boku Květy Fialové. Američan Colin Higgins jako by tento hymnus na život psal přímo pro českou hereckou legendu. Zatím poslední představení se hrálo v Hradišti 1. září, tedy přesně v den 81. narozenin slavné herečky. Herci i diváci Slováckého divadla připravili pro Fialovou hned několik překvapení. "Byl to velký zážitek. Vůbec celá spolupráce s paní Fialovou je něco jako sen. Je to velká herecká osobnost, která je navíc neskutečně moudrá. Jsem velmi hrdý na to, že mohu tuto dámu označit za svou přítelkyni," vyznává se Kubáník. To, že bude hrát roli Harolda právě Kubáník, si prosadila přímo Květa Fialová. Režisér a zároveň ředitel divadla Igor Stránský v podstatě neměl na výběr, i když údajně se mu Kubáník zpočátku do této role typově příliš nehodil. Dnes může být spokojený. Hra má u diváků obrovský úspěch. Ostatně jako téměř vše, na co ve Slováckém divadle sáhnou. S velkými očekáváními se proto nyní připravuje listopadová premiéra muzikálu Cikáni jdou do nebe. Režie se opět ujal léty osvědčený muzikálový mág Radek Balaš, který stojí i za veleúspěšnými kusy Donaha! a Adéla ještě nevečeřela. "Muzikál získal i skvělou hudbu v podání například Idy Kelarové či Kale s Věrou Bílou, myslím si, že muzikálně nadaní diváci se mají na co těšit," věří Kubáník.
-
-
Školu jsem nesnášel
-
Josef Kubáník se v Uherském Hradišti narodil a je velký patriot. "Mám to tady moc rád. Mám blízko k folklóru, hrával jsem na cimbál, rád si dám dobré víno, ten kraj mi zkrátka sedí," vysvětluje. V tom, že se stane hercem, měl prý jasno už od mateřské školy. "Šli jsme tenkrát na loutkové divadlo, přišli jsme dřív a já viděl to zázemí, jak si herci připravovali loutky, jak se chystají, úplně mě to dostalo a už tenkrát jsem se rozhodl, že musím být u divadla," tvrdí rozhodně. V rodině přitom nikdo divadlo nedělal, nějakým vyšším cílům nenapovídaly ani školní výsledky. "Školu jsem opravdu příliš nemusel. Nebavilo mě dělat něco na povel. Občas mám problém s autoritami, zvláště s těmi, které si na autoritu jen hrají. Na gymplu na vysvědčení jsem měl kromě pětky všechny známky. Pocit zadostiučinění mi ale přináší fakt, že matikářka i fyzikář, kteří mě na škole hodně dusili, teď chodí do našeho divadla," říká s šibalským úsměvem.
-
-
Divačky za herci běhají až do sprch
-
Chodit čas od času do divadla na premiéry je pro určité společenské kruhy téměř povinností. Jenže ve slovácké metropoli je to trochu jiné než v jiných městech. Tady lidé chodí nejen na premiéry, divadlem se opravdu baví a se svými herci vytvářejí málo vídanou jednotu. Hraje se téměř každý den a sál pro bezmála 400 lidí je velmi většinou beznadějně vyprodaný. Pro pětadvacetitisícové město jev téměř nevídaný. Za posledních deset let se počet předplatitelů zvýšil ze tří tisíc na osm. Obrovské úspěchy zažívají Hradišťáci i na zájezdech, patří mimochodem k nejžádanějším souborům u nás. Vidět na vlastní oči Slovácké divadlo je zkrátka IN. "Často přemýšlíme, čím to je. Snad proto, že vedeme s diváky neustále dialog, vysvětlujeme jim, proč po komedii nasazujeme i náročnější kusy, nepodbízíme se jim, ale snažíme se to dělat poctivě. Vymýšlíme pro ně neustále nějaké novinky, dáváme jim zkrátka najevo, že o ně moc stojíme. A to divák vycítí a odměňuje divadlo svou věrností," myslí si Kubáník. Slovácké divadlo v posledních letech bodovalo s mnoha kusy, doslova legendou se ale stalo představení Rychlých Šípů od režiséra Roberta Bellana. Parodie na slavné dílo Jaroslava Foglara se hraje v Hradišti přesně deset let, 1. října se v divadle budou slavit i s diváky narozeniny, blíží se 350. repríza a na Mirka Dušína a spol se přišlo podívat už neuvěřitelných 80 tisíc diváků. Na regionální divadlo něco nepředstavitelného. "Diváci tento kus doslova žerou. Kamkoliv s ním přijedeme, je to obrovské haló. Vzpomínám si například na scénku, jak v Novém Jičíně nadšené dvacetileté holky za klukama téměř vtrhly po předstvení do sprch," s úsměvem vypráví Kubáník, který v Rychlých Šípech hraje proradné Dlouhé Bidlo.
-
-
Neopakovatelná Květa
-
Josef Kubáník má za sebou ve Slováckém divadle celou řadu rolí, na které vzpomíná s obrovskou láskou. S chutí si zahrál Smerďakova v Bratrech Karamazových či Trigorina v nesmrtelném Rackovi. Lidé se váleli smíchy v komedii 1+2=6, kde hrál Stanleyho. V poslední době ale u něj hraje prim představení Harold a Maude, kde stanul po boku Květy Fialové. Američan Colin Higgins jako by tento hymnus na život psal přímo pro českou hereckou legendu. Zatím poslední představení se hrálo v Hradišti 1. září, tedy přesně v den 81. narozenin slavné herečky. Herci i diváci Slováckého divadla připravili pro Fialovou hned několik překvapení. "Byl to velký zážitek. Vůbec celá spolupráce s paní Fialovou je něco jako sen. Je to velká herecká osobnost, která je navíc neskutečně moudrá. Jsem velmi hrdý na to, že mohu tuto dámu označit za svou přítelkyni," vyznává se Kubáník. To, že bude hrát roli Harolda právě Kubáník, si prosadila přímo Květa Fialová. Režisér a zároveň ředitel divadla Igor Stránský v podstatě neměl na výběr, i když údajně se mu Kubáník zpočátku do této role typově příliš nehodil. Dnes může být spokojený. Hra má u diváků obrovský úspěch. Ostatně jako téměř vše, na co ve Slováckém divadle sáhnou. S velkými očekáváními se proto nyní připravuje listopadová premiéra muzikálu Cikáni jdou do nebe. Režie se opět ujal léty osvědčený muzikálový mág Radek Balaš, který stojí i za veleúspěšnými kusy Donaha! a Adéla ještě nevečeřela. "Muzikál získal i skvělou hudbu v podání například Idy Kelarové či Kale s Věrou Bílou, myslím si, že muzikálně nadaní diváci se mají na co těšit," věří Kubáník.