Znal jste film nebo muzikál ještě před tím, než jste začal studovat inscenaci ve Slováckém divadle? Napadlo vás, že byste v něm někdy mohl hrát hlavní roli?
O prázdninách jsem si doplnil vzdělání a podíval se na film. Taky jsem si poslechl nahrávku z pražské inscenace. Ale že bych někdy předtím uvažoval nebo snil o roli Lujka Zobara, tak to asi ne. Beru věci, a tedy i obsazení jednotlivých her, tak jak jsou. Samozřejmě se ale moc těším.

Jak to vlastně vypadá, když se věnujete hlavní roli v muzikálu? Kdy se učíte texty, kdy skladby, kdy choreografie? Vezměte nás, prosím, do zákulisí...
Tak tu otázku si kladu v současné době taky. Kdy se učit text, písničky, opakovat choreografii a pak to všechno spojit dohromady? Dopoledne je zkouška, večer představení, mezičas vyplní rodina. A aby toho nebylo málo, tak jsem během zkoušení prodělal dvě silné angíny. Ale ono se to pořád nějak dá zvládnout. Třeba pozdě večer u lampičky a scénáře nebo přímo v divadle na zkouškách. Tvůrčí tým je úžasný. Nikdo po nás nechtěl, abychom všechno uměli hned. Byl to dlouhodobý proces zkoušení a postupně to vykrystalizovalo v něco moc krásného.

Režisér Radek Balaš je velmi zkušeným muzikálovým tvůrcem. V čem je podle vás jeho
výjimečnost?
V jeho přístupu. Radek má v sobě tolik optimismu a nadhledu, že vás dokáže svou náladou zcela nakazit a v takové atmosféře se pracuje moc dobře. Poslední dobou nám sice občas předhazuje jak pomalu stárne a jak je pro něj všechno trochu komplikovanější, ale my všichni víme, že to malé dítě, které se těší i z nepatrných maličkostí, v něm stále je.

Režisér je známý i svými vysokými nároky. Čím vás „mučil" tentokrát?
To bylo pro každého individuální. Každému jde něco víc, něco míň. Ale pokud se ptáte na nějaké pikantnosti, pak můžu prozradit například to, že se ve hře někteří musí naučit práskat bičem nebo tančit na lávce, která je asi dva metry nad zemí. No a pak je tu samozřejmě hudba. Písničky jsou to fakt moc nádherné, ale zatraceně těžké.

Muzikálový herec musí umět zpívat, hrát, tancovat. Která ze zmiňovaných dovedností je vám nejbližší?
Nejvíc asi tíhnu ke zpěvu. Nebo se na něj možná moc těším právě v připravovaných Cikánech. Ta hudba je fakt krásná.

Diváci většinou touží po komediálních titulech, přesto je muzikál Cikáni jdou do nebe ve všech divadlech mimořádně navštěvovaný a úspěšný. Čím to podle vás je?
A zase musím zmínit hudbu. Tam je fakt velká síla, spousta emocí, prostě všechno. Diváka to musí hrozně pozitivně nabít. Ale je tu samozřejmě taky moc krásný příběh o lásce, zradě, vášni a o hledání....

Když potkávám vaše kolegy, často si prozpěvují skladby z muzikálu. Jak je to u vás?
Stejné. Ony jsou ty písničky moc těžké, ale jak se vám dostanou pod kůži, už se jich nezbavíte. Někdy je to docela legrace. Jel jsem třeba ráno autobusem na zkoušku a až po chvilce, co na mě všichni spolucestující civěli, jsem si uvědomil, že si docela nahlas pobrukuju melodie z Cikánů. Dokonce se mi i stalo, že jsem si na zastávce opakoval kroky z choreografie.

Zpíváte je i vašemu synovi před spaním?
Před spaním ani ne. Ale když se najde čas a učím se písničky doma, vždycky se za chvíli objeví ve dveřích a dožaduje se toho, abych si ho vzal do náruče. Hudbu má moc rád. A nejvíc ho baví reklamní znělky v televizi.