Radek Balaš režíruje po celé republice, jeho inscenace znají diváci pražského Národního divadla i slavného Semaforu. Jak se těšil do Hradiště? „Znám každou prasklinu na stěně v pohostinském pokoji. Podařilo se mi tu rozbít stropní lampu, když jsem trénoval golfové švihy a na stejném místě jsem málem vykrvácel, když jsem rukou - při pokusu otevřít okno - rozrazil velké tabule skla a jedna z nich mi zajela hluboko do dlaně. Spravilo to pět stehů v místní nemocnici, ale vizuální otisk této vzpomínky budu mít už nadosmrti. A vy se ptáte, jak se sem těším? Jsem tu doma," říká s neobyčejnou upřímností režisér a chválí místní herce. „Zdejší herci mají jednu zcela výjimečnou vlastnost. Jsou ochotni a schopni splnit každý váš - i ten nejbláznivější - režijní nápad a poprat se o něj na jevišti se vší pokorou, vážností a současně vervou. Myslím, že právě tahle schopnost je odlišuje od všech ostatních souborů v republice, alespoň jak jsem je já měl možnost poznat."
-

-
Co na to říkají ti, kterých se to týká, tedy oblíbení uherskohradišťští herci? „Ani by nás nenapadlo něco šidit. Ani náhodou si nechceme ulevovat. Dáváme muzikálu všechno," říká představitel hlavní role Petr Čagánek a ukazuje zničená zápěstí, šrámy na obličeji od nepovedených pokusů práskat bičem a při tom všem napadá na levou nohu. „Uvědomujeme si, že muzikál Cikáni jdou do nebe je mimořádný. Ještě nikdy jsem nezažil, že by se při zkoušení rozplakali kolegové z toho, jak moc je ty silné skladby zasáhly. Tady se to stalo. A i když je opakujeme pořád dokola, tečou nám slzy a běhá mráz po zádech," uzavírá herec. Premiéra nového muzikálu je naplánována na 13. listopadu.
-